Jsou věci, co mě opravdu hnou žlučí. Jednou z nich jsou naprosto naprosto hloupé generalizace, jako třeba ta, že člověk, který byl v KSČ je člověk špatný, jež se nehodí na žádný veřejný úřad nedejpánbůh na premiéra.
Vůbec nechápu tento hon na čarodějnice. Pravicoví intelektuálové si vzali do hlavy, že komunismus je jen a pouze zlo a svůj přístup k lidem hodnotí podle toho, zda byli či nebyli členy KSČ. Tito lidé se s jakousi absurdní hrdostí hlásí k černobílému a omezenému vnímání světa.
Tím, co mě donutilo k napsání tohoto zápisu v blogu byl článek Jany Machalické v Lidových novinách. (http://www.lidovky.cz/proc-nechci-komunistu-premierem-dof-/ln_nazory.asp?c=A090410_125046_ln_nazory_mel ) Autorka je sice (na rozdíl ode mě) profesí žurnalistka -vedoucí kulturní rubriky. Samozřejmě, i vedoucí kulturní rubriky může přinést zajímavý názor či komentář k dění na politické scéně. Ale výtvor Jany Kasalické mi přijde jako ukázkový příklad ono módního antikomunismu, kdy se článek hemží generalizováním. Autorka sice na začátku článku píše, že Jana Fischera nezná, ale vzápětí nám demostruje své jasnovidné schopnosti, když jí k charakteristice současného premiéra stačí nahlédnutí do jeho životopisu. Popisuje praktiky, jež se děly na katedrách vysokých škol a automaticky vyvolává dojem, že tak přesně přišel k titulům náš současný premiér. Komunista se podle autorky rovná člověku s nahnutým mravním profilem. Ano, já bych si skutečně nepřála, aby byl premiérem někdo, kdo se podílel například na zločinech v padesátých letech, na nějaké surové persekuci disidentů atd. Ale člověk, který se nějak, patrně nepříliš významně podílel na chodu (sama autorka píše s opovržením, že "nejspíš jen loajálně sedával na stranických schůzích a naoko budoval socialismus) bezzubé KSČ let osmdesátých? Možná můžeme současnému premiérovi vyčíst trochu prospěchářství, ale vyčítat mu, že šel dobrovolně "do partaje, která vraždila, zavírala lidi za jiné přesvědčení do koncentráků, kradla a zrajtovala celou zemi"? Pokud autorka nevidí rozdíl mezi KSČ let padesátých a osmdesátých, měla by si zopakovat dějepis. Ideální bude kniha Pavla Tigrida "Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu."
Jen si říkám, co je těžkého na tom, nevidět v lidech "muslima", "Roma", "Rusa", "bezdomovce","bývalého kumunistu", ale konkrétného člověka. Ať jsi, co jsi, ať jsi v minulosti prošel čímkoliv, teď mi ukaž, co je v tobě. Protože odsoudit a nepoznat je strašně snadné. A pokud je Jan Fischer odborníkem, který byl do tohoto obtížné úřadu vybrán, je mi jedno, že je to bývalý komunista. Hlavní je, co dokáže.
