Letní povídka pro Víkend MF DNES...................................................................
SCI-FI z parku
Ráno bylo skvělé. Sluníčko svítilo, jako když má v plánu zapálit zeměkouli. Já se šel projít se psem do parku. Nebyl jsem sám, koho ranní letní paprsky vytáhly ven. Vedle altánu funělo několik běžců. Většina z nich měla v projekci stezky parku, Jen jeden blbec, asi mu bylo horko, si promítal horské zimní stezky z nějakého alpského ledovce. Vyčníval. To je pravda. Běžecké pásy jemně vrněly, ale nijak to nerušilo. Běhat v přírodě, to už se dávno nesmělo. Jednak to bylo nebezpečné, a druhak, ekologisté by asi nepřežili, kdyby jim ptactvo, žáby, či čolky plašili ufunění, pestře oblečení a dupající běžci. Bylo nanejvýš nutné uvědomit si, že kde se vyskytovaly alespoň dva stromy spolu se skupinou několika málo neudržovaných keřů doplněných bahnitou strouhou, vznikal zcela automaticky vzácný biotop, kam vlastně ani lidská noha nepatřila.
Můj pes na ně chvilku štěkal. Potom si všiml ještě bruslařských a skateboardových trenažérů. Konec jednoho z nich počůral. Okamžitě se ze suterénu altánu vybatolila jakási bába s kýblem a vozíkem plným čistících prostředků. Do všech světových stran z vozíku trčely v pevných fóliích zavařené návody, upozornění, soupisy a bezpečnostní listy. Nad vším blikal velice výrazně červený maják. Nadávala, protože jí asi vzbudila signalizace kterou svým proudem spustil můj pes. "Tak nevychovanou bestii jsem už dlouho neviděla...." Odtušila a koukala na mě, takže nebylo úplně jasné, jestli myslí mě či psa...
Pes odběhl na trávník. Přidal se ke smečce, která se právě svůj trus pokoušela přetvořit do palivového článku. Přesně, jak nařizovala poslední norma Evropské Unie. Když to nařízení přišlo, nikdo nevěřil, že se psi naučí pracovat s tak složitým, sofistikovaným zařízením. Vzhledem k tomu, že unie myslela na vše a vydala učebnici "Jak naučit svého psa transformovat trus do palivového článku v deseti snadných krocích" Bylo to jednodušší, než by se snad bývalo zdálo. Taky už nedlouho v našem městě pracovala teplárna a elektrárna, jež spalovala tyto články. Bylo to zařízení ukrutně složité. Tedy jeho pořizovací náklady byly astronomické. Navíc celé zařízení bylo i velice poruchové, ale pokud už běželo, asi by se nikde na zemi nenašel způsob, jak vyrobit jeden jediný joule, či kilowattu dráž. Dopláceli jsme všichni a dost, ale Unie nám za provoz zařízení slíbila dotace, takže bychom i dost měli dostat zpět.
"FOXI K NOZE!" Zavolal jsem na psa a měl jsem k tomu důvod. Ve stejném sektoru se totiž začali motat feťáci a sháněli dohromady všechny jehly. Dle Unie je museli znovu dezinfikovat a tak jejich hlouček zamířil k autoklávu, kterých muselo být zřízeno a na náklady města provozováno na plochu parku několik, a ještě víc v blízkosti dětských hřišť. V tomto ohledu byla unie nekompromisní. Sice chápala, že alkoholismus i závislost na drogách je nemoc, ale nesnesla aby si sami nemocní nedodržovali základní pořádek. Tedy jinými slovy "Fetuj si, ale potom hned ukliď.
Z autoklávu už mezitím vylézali vydezinfikované, nabroušené a v plastových blistrech, k nepoznání od nových zabalené stříkačky a jehly. Chvatně si je cpali do kapes a trochu se neshodli na počtu, který tomu či onomu přesně náleží. Ale co. Jejích věc. Hlavně ať tu dlouho neotravují. Psa jsem odvolal, aby ho ty mátohy nezašláply. V sousedství autoklávu zavrněla linka na krabicové víno. Umně recyklovala Tetra-packy a cpala do nich novou, odporně synteticky červenou či bílou tekutinu. "Vágusové" nově naplněným obalům chvatně zubama odtrhávali rohy a bryndali ji do úst. Za několik málo okamžiků jim bylo úplně jedno, kolik ten jejich "krabicák" každého daňového poplatníka ve skutečnosti stojí. Kdyby nebylo jich, mohli jsme mít dvakrát týdně originální sedmičku ve francouzské restauraci.
Zmrzlinář právě otevíral svůj stánek. Škoda že přes povolení, výklad významu použitých E-ček jak ve zmrzlině, tak v Oplatcích a certifikaci chladícího zařízení i náplně nebylo vidět jestli má také vanilkovou. Tu bych si dal. Jenže on byl na stánek sám, tak bude stejně minimálně dvacet třicet minut zápasit s bezpečnostní fólií pro případ úniku freonu z chlaďáku. Chudák! Je to šílená představa, prodávat zmrzlinu a pařit se celý den za hermetickou fólií. No nic. Stejně jsem zavolal znovu psa. Byl čas uvázat ho na vodítko. Blížili jsme se k centrálnímu shromaždišti. Pár lidí už čekalo pod stožárem. Komise slavnostně roztáhla vlajku a každý ze členů uchopil jeden roh. Pomalu kráčeli ke stožáru a žluté hvězdy v kruhu na tmavě modrém pozadí se ve slunci leskly, jako loďky v přístavu. Ano, poslušné loďky jednotlivých států využívající bezpečí přístavu Unie.
"Ticho! Bude modlitba! Bude modlitba!" Začal vzrušeně šeptat dav. Vlajka vyjela na stožár a všichni začali monotóně odříkávat.
"Děkuji ti za dnešní ráno Velká naše Unie!
Děkuji ti za vše krásné Velká naše Unie
Za myšlenky spásné Velká naše Unie
A jestli někdo snad nežije tvým ideálem
Ať laskavost tvá zahubí jej, zabije
Velká naše Unie..."
