Cesta

My jsme vždy jen tím, kým se cítíme být sami pro sebe. A tak nás vnímá i naše okolí. Jsem velká cestovatelka, protože se tak cítím

Ačkoli jsem nikdy nebyla v žádné exotické zemi, neznám většího dobrodružství, než se vydat do nejskrytějších koutů svého nitra. Po prvních krůčcích jsem zjistila, že poodhalit roušku tohoto tajemství není tak lehké, jak se zdá. Cesta do našeho nejhlubšího nitra může být velmi bolestná, ale zároveň osvobozující. Zraňující a současně očisťující. Roubená různými druhy emocí, jako je například strach, hněv, závist, agrese, nepřátelství, sebelítost…Zároveň je to cesta radosti, krásy, souznění a harmonie.
Není jednoduché najít v sobě naše pravé JÁ. Chce to notnou dávku trpělivosti, ochoty měnit své zastaralé vzorce a způsoby myšlení, naslouchat pozorně svému srdci a hlavně být poctivý především sám k sobě. Pokud tohle dokážeme a pochopíme vesmírné zákony, nalezneme svojí podstatu, své pravé JÁ.
Je to ovšem dlouhá pouť. A my jsme zvyklí mít všechno a hned. Cestou nejmenšího odporu. Ano, jsme pohodlní, zlenivělí a znudění.Chceme změnit svět, ale nechceme změnit sebe. Velebíme naši krásnou planetu a současně jí devastujeme. Komunikujeme s celým světem, ale se svými nejbližšími to neumíme.Zachraňujeme živočišné druhy a současně je hubíme. Zachraňujeme lidské životy a zároveň se vraždíme. Přitom jsme všichni Boží bytosti.

Proč se tedy chováme tak, jak se chováme ? Jak to můžeme změnit ?

Jenom představa jasného cíle dokáže zmobilizovat naše síly. Vydejme se proto na cestu do svého nitra, udělejme ten první krok ! A potom otevřme svá srdce lásce .

Šťastnou cestu !