Tak, a je po Vánocích! Hurá!

Prosinec je hrozný měsíc. Ale už i listopad. Dřív jsme se těšili na Vánoce jednotlivě, teď už v listopadu a i v prosinci začíná vánoční šílenství.

První šílenství je advent. Ano, máme se ztišit a připravovat se na narození Krista. Ale co když na to nevěříte? Celý prosinec máme meditovat, dívat se na adventní koncerty, zapalovat svíčky, posílat peníze na charitativní projekty. Celý měsíc je určený k usebírání se. Pak následují Vánoce a usebírání nebere konce.

A v televizi, v rádiu, na reklamách, všude vás vyzývají, nakupujte, nakupujte! Máte už koupené dárky? Každý Čech utratí za dárky - a následuje horentní suma. Češi si berou půjčky na vánoční dárky... Zbláznili se, nebo co?

Dřív si lidi ozdobili smrček jablíčky, upekli si vánočku a bylo to.

Snažím se nepodléhat šílenství, ale přesto nakupuju víc potravin, než normálně. Aby nic nechybělo. Dárků kupuju málo, ale snažím se, aby byly trefné. Žádné zbytečnosti.

Upekla jsem tři druhy cukroví - vanilkové rohlíčky, linecké slepované hvězdičky a úlky (ty se nepečou). Cukroví je takové selské, větší. Tedy bylo. Ale chtěla jsem, aby bylo fakt dobrý. Hurá, bylo, nezůstalo do Velikonoc. A upekl jsem vánočky. Byly dobré.

Na televizi jsem se během svátků nedívala, samý pohádky! Fuj. 24. a 25. prosince všechno zavřené, ve městě jen turisti. Takhle vypadá v Jeruzalémě šábes. Život se zastaví.

Rybovka v narvaném kostele na náměstí Jiřího z Poděbrad byla pěkná. Ale pořád to kouzlo nepřicházelo.

26. 12. na Štěpána jsem šla odpoledne na Míráku do kostela svaté Ludmily na mši, v naději, že si zazpívám koledy. Zpívaly se už jen dvě, jinak byl vzpomínán první mučedník Štěpán. Tedy katolíci mají rituály fakt vypracované! To, co říkal kněz, tomu nevěřím. Ale ta mše, byl to zážitek. Bylo to usebrání se. Je hezké, jak si křesťani podávají během mše ruku.

Celé svátky se mluví o tom, že nikde není sníh, ani nemrzne a lyžařská střediska prodělávají. Jako by nám po tom něco bylo. Média dělají podnikatelům na horách zadarmo píár, detailně  a zadarmo informují o všech.

A příští den, 27. prosince, vzhůru k Silvestru! Jedeme ven z Prahy. Konec usebírání se, všichni se opijeme a budeme křečovitě veselí.

Navštívili jsme na venkově několik přátel a zjistili jsme, že český národ je fakt xenofóbní, že má panický strach z migrantů, že pan prezident za ně mluví, že všichni vidí svět trochu jinak než my, z naší slonovinové věže v Praze.

Tak to máme za sebou. Už jsem se těšila na pondělí, kdy jdu k zubaři, a začíná normální život. Konečně chumelí, auta havarují, silničáři jsou v pohotovosti. A zase žádný normální život, zase pro změnu kalamita.

Jak dlouho bude mediální klídek? Už vidím v dálce Valentýna a o kousek dál vajíčka, králíčky a kuřátka Velikonoc.