- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Obřadním síním jsem se dlouho vyhýbala. Možná má touha stát se farářkou vyvěrá i z téhle zkušenosti, paradoxně. V hlavě mi zní slova jedné písně ze zpěvníku, „smrt už nemá práva…“ Překonat to, dát smrti význam. I tak se rodila má víra. Vždyť křesťanství zatočilo se smrtí.
Z odporu k obřadům mě vyléčil evangelický pohřeb milovaného profesora Starého zákona Jana Hellera. Odcházela jsem z něj rozradostněná. Tolik krásných a povzbudivých slov. Byl to hezký pohřeb.
Dnes jsem poprvé šla na pohřeb někoho, koho jsem osobně neznala. Život choreografa Richarda Hese byl bouřlivý a nebyl dlouhý, jak u umělců občas bývá. Chtěla jsem tím gestem vzdát holt jeho práci a možná nakopnout sebe sama, tím známým rčením memento mori. V den, kdy jsem se dozvěděla o jeho smrti, jsem čirou náhodou v knihovně sáhla po knize Alberta Einsteina Jak vidím svět. Vypadla z ní stará záložka – reklamní leták muzikálu Dracula. Muzikálu, u jehož zrodu Richard Hes stál a já na něj onehdy prodávala vstupenky. Na obálce knihy byl Einsteinův citát: „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv opravdového umění i vědy.“
Obřad to byl krátký, beze slov a jen s muzikou. Méně je někdy více, což v obřadních síních platí téměř stoprocentně. Každý měl prostor pro vlastní úvahu. Ta moje byla snová, co kdyby někdo býval začal tančit a ostatní se přidali, nebyla by to ta nejkrásnější oslava jeho života a to nejhezčí rozloučení?
Další články autora |
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč