Téměř na konci cesty je úžina, tady když se postavíte , 100m hluboko pod vámi, nad vysokými útesy se otevře nalevo i napravo oceán. Zůstáváme opuštěni na celém poloostrově, nikde ani živáčka.
Ponta de Sao Laurenco
Poloostrov vystupující do vln Atlantského oceánu patří k nejvýchodnější části ostrova Madeira. Celý poloostrov je tvořen suchými až vyprahlými částmi kopírující pobřeží. Celá tato část ostrova se odlišuje od zeleně šťavnaté a barevné přírody zbylé části ostrova. Kopce a skály mají škálu od hnědých až do červena se barvících odstínů. Příčinou suché vegetace jsou silné větry a nedostatek vláhy v této části. Pouze v období dešťů se zde vegetace rozjasní květy a tráva se zazelená.
Až na konec poloostrova
Vycházíme značenou cestou od malého parkoviště Baía da Abra. Pocitově jdeme po poušti, písek je vyměněn za suchou trávu a některé namáhavé výstupy a sestupy nad prudkými a příkrými útesy vás odmění neskutečnými pohledy na širý oceán. V dálce se rýsují kontury ostrovů, které patří Portugalsku. Vlevo je možné spatřit ostrov Porto Santo, vzdálený něco přes 40 km. Na tento ostrov se jezdí na výlety, jsou zde písečné pláže a koupání.
Téměř na konci cesty je úžina, tady když se postavíte, tak se 100m hluboko pod vámi, nad vysokými útesy, otevře nalevo i napravo oceán.
Cais do Sardinha - oáza v poušti
Další zastávkou je „ oáza v poušti „ Cais do Sardinha. Na pustém místě, v sevření datlových palem, stojí dům. Je dost velké vedro a tak z radostí usedáme do stínu a obdivujeme stavbu a její okolí. Je zavřeno a chuť na dobře vychlazené pivo se rozplývá úplně stejně jak rychle jako se den chýlí k večeru.
Maják a širý oceán
Vystupujeme ještě na poslední vyhlídku skoro 150 m nad mořem. Odtud je vidět na maják a oceán s ostrovy na horizontu. Je už dost pozdě a musíme se vracet, tma by asi v tomto kamenitém a místy nebezpečném terénu nebyla ideální. Obcházíme ještě jednou zleva dům farmy Cais do Sardinha.
Pak už se vracíme stejnou cestou zpět do Baía da Abra. Slunce už nás sice tolik nespaluje, zásoby vody se ztenčily a cesta zpět je ještě na několik hodin. Zůstáváme opuštěni na celém konci poloostrova, nikde ani živáčka, turisté uspíšili návrat, aby do tmy došli zpět. Z celodenního úpalu a výšlapů jsme docela unaveni a cesta před námi vypadá nekonečná. Honza jde (jako vždy) někde v dáli přede mnou a já jsem tady trosečníkem. Cesta se čato ztrácí v dunách stepní prérie.
Je tu pláž!
A tak ani neslyším z dálky Honzův radostný řev…Je tu pláááž! Energie se mi vrací do nohou a spěchám za ním. A světe div se, schovaná a malinká, ale pláž! Sbíháme po kamenných schodech, nikde nikdo a tak shazujeme oblečení a jak nás Pán Bůh stvořil hups do vody. No tak rychlé to zase není, protože je zde divoký oceán a do vody se může jenom po laně. Po prvním šoku je to neskutečná paráda. Osvěženi, teď už opravdu zrychlujeme a vracíme se .
Krásný výlet, svačinu a pití mějte s sebou
Celá trasa patří ke středně těžkým a v některých partiích je cesta proložena ostrými výstupy a sestupy. Opatrnost při cestě je nutná především nad srázy a nad oceánem. My měli to štěstí, že doporučované větrovky a teplé oblečení nám byli spíše přítěží. Při silném větru, který jsme na Madeiře zažili a při mlze je cesta jistě méně schůdná a místy nebezpečnější. Na cestu je nutné si vzít dost pití a svačinu, žádné občerstvení na trase ani na jejím konci není.
