lekce první - Schwarzenberg a Věci veřejné

Pan Schwarzenberg po volbách, v pondělí 31. května 2010, vedl rozhovor pro deník Právo, který byl zveřejněn na serveru Novinky.cz, a stálo tam ke straně Věci veřejné toto:

"Nevím, kdo to vůbec je. Dokonce u komunistů vím, kdo to je," uvedl Schwarzenberg.

"Nevím, kdo je majitelem strany Věci veřejné. Je to pan Bárta (poslanec VV a majitel agentury ABL), pan Škárka (poslanec VV), pan Hrdlička (radní Prahy 10 za ODS). Nevím, co chtějí," pokračoval šéf TOP 09 a dodal: "Radek John říká velmi jasný populistický program, nic proti tomu, ale když chci s někým jednat, tak chci vědět, kdo má opravdovou moc."¹

Možná to zní jako takové legrační rýpnutí, provokace. Možná to je pouze úlet – ale jistě to je dokonalý popis, jak u nás funguje demokracie. Natolik beru pana Schwarzenberga vážně. A když píšu u nás, nemyslím u nás v Libřicích, ale u nás všude, kde čteme jejich „naše“ noviny. A naše noviny nejsou jen ty české, nejsou to ani noviny výhradně pravicové nebo levicové, katolické nebo čtyřprocentní, nejsou to žádné specifické takové nebo onaké noviny – jsou to všechny ty, které se nám nabízí, tištěné skvělými stroji na skvělý papír, které mají hromadu inzerce a proto dostatek peněz a proto vysokou čtenost a proto hodně inzerce a proto...

Dívám se na těch pár citovaných slov a nevěřícně kroutím hlavou.

„Nevím, kdo to vůbec je.“

Dobrá, pana Schwarzenberga tedy udivuje, že má mluvit s někým, kdo nepatří do party kumpánů, kteří se všichni dobře znají a setkávají různě v parlamentech a tak podobně. Budiž, to by ještě šlo strávit.

„Nevím, kdo je majitelem strany Věci veřejné.“

Přituhuje. Kdo má být majitelem strany? Myslí to pan Schwarzenberg vážně? Neudělal si z nás šprťouchel? Mně se ta věta zdá taková ještě rozespalá, jakoby se narodila dřív, než se myšlení probudilo. Jako by nám tu bylo pravdivě a s laskavou upřímností oznamováno, že strany jsou kusem hadru na špinavou práci, a lidé, kterým ve volbách odevzdáváme svoje hlasy, jsou jen maňásky, co se pitvoří na jevišti...

Že se chci trapně zviditelnit na dávno známé samozřejmosti? Že si myslíte to samé, co pan Schwarzenberg? Já si taky myslím, že soudci jsou krávy, nebo že se lecjakému aristokratovi pomalu prošlapává cestička k přímé volbě na hrad, že lidi jsme blbí a koho nám patřičně vykreslí, toho jim zvolíme. Ale já to vím doma, sám, v ústraní, stejně jako vy, a vykládám to své ženě, nebo jiným, kteří vnímají jedním uchem.

Možná mi – nám – pan Schwarzenberg chce říct, že tak jeto špatně, že svoje názory, ať se nám zdají být sebe podezřelejší a sebe nepatřičnější, musíme zveřejňovat, musíme je zveřejňovat a přesvědčovat o nich tak, jak můžeme; dokud nemáme mocné kamarády a nemáme otevřené slavobrány v tisku, tak jinak. Jakkoli – ale nemlčet.

Nebo jsem to špatně pochopil a pan Schwarzenberg to myslel úplně jinak?

Že by? Až tak..?

Ještě je tu třetí možnost. Možná autor-novinář vložil panu Schwarzenbergovi do úst větu, kterou on ve skutečnosti nikdy neřekl. Nebo myšlenku, kterou nikdy nemyslel. Nebo myslel jinak.

Možná. Možná se i záznam z toho rozhovoru ztratí, nebo se najde jiný, který celé to „nedorozumění“ napraví. To podle ohlasu. Když nad tím budou lidé jen doma nevěřícně kroutit hlavou, bude klid a všechno v pořádku. Když se o tom budou bavit, bude maličko neklid, ale pořád v pohodě – však nás to brzy přejde. Kdyby ale těch lidí bylo moc a bavili se o tom tak nahlas, že by to nešlo přehlédnout ani překrýt, musel by, zřejmě, zasáhnout ten, kdo má moc.

Kdo to je?

Kdo ví?

Bůh jistě – a pan Schwarzenberg také. Protože on zná všechny, kdo mají opravdovou moc. Jen zatím neví, který z nich to je, kdo dostal Věci veřejné tam, kde jsou. Ale chce to vědět!

Pan Schwarzenberg odpovídal na interpelace a jiné dotazy ke své účasti na přísně utajovaných a přísně uzavřených setkáních skupiny Bilderberg tak, že podobné otázky jsou směšné a tazatelé jsou asi hloupí a zakomplexovaní, neboť setkání Bilderbergu jsou pouze zajímavými setkáními a povídáními o všem možném, ale že rozhodně nejde o nic pozoruhodného.

Však samozřejmě, proto jsou ta setkání tak odříznutá od světa prostých čtenářů novin, aby se tam ti, kdo mají skutečnou moc, mohli zajímavě povídat o ekologii, o psích rasách, o klimatických změnách a podobných otázkách, které ONI nechtějí ani naznačovat; zřejmě proto, že by to stejně nikoho nezajímalo.

Opravil bych to: Pane Schwarzenbergu, já také chci vědět, kdo má opravdovou moc?

Jsem sám? Nebo vy nejste zvědaví? Ani vy, kdo jste volili TOP09? ...ale vy jistě víte, jak, kde a s kým a o čem tam za vás jedná ten, kdo má opravdovou moc.

Prozradili byste, co vám na to pan Schwarzenberg řekl?

Budu hádat: Že jste to vy? Že se možná někteří směšně zakomplexovaní nulové snaží rozvracet demokracii a vytvářet paranoidní dojmy, jako by někdo „tahal za nitky“ a předhazoval voličům ksichty jako návnadu, aby po ní skočili – a tím jejich role skončila, ale že opravdu je pravda to, co u nás vždy vítězilo, vítězí a bude vítězit. Hádám, nevím. Možná ještě, že před sebou máte spoustu práce a nesmíte se zdržovat mudrováním, aby vám na práci zbylo dost času a vy měli šanci se jednou, v daleké budoucnosti možná podílet na řízení a spravování svých věcí a své země, o kterou přece nám všem jde... I nám v Bilderbergu, co se všichni známe a máme moc a chceme vědět, komu za co a kolik je třeba, aby všechno v tom parlamentním divadle šlapalo jako dobře namazané a dobře seřízené hodinky vedené hodinářem, který má moc.

Jistě – melu nesmysly – ten hodinář přece není sám, jeden jediný – a v tom je ta demokracie...

1Novinky.cz, Schwarzenberg: Netuším, kdo jsou Věci veřejné, Novinky.cz [on line] Praha : MEDIACOP, s. r. o., 31.5.2010 [cit. 8.6.2010] dostupný na: <http://www.novinky.cz/domaci>