Násilí ve vztahu: rozkoš nebo utrpení?

Toužily byste se stát na jeden rok milenkou? Znělo by to pro vás zajímavě, lákavě? Možná pro mnohé, kteří touží po lásce, po změně nebo objetí s nádechem již odeznělé vášně nebo alespoň špetky zájmu.

V éře vztahů, kdy převládají singles z vypočítavosti, marnivosti nebo nedostatku vhodného partnera jsou nezávazné flirty a kancelářské „bokovky“ realitou. Možná, že tomu tak bylo vždy, jen se o tom nemluvilo nahlas.

Vyslechla jsem pravdivý příběh jedné ctihodné dámy, který se udál dávno před tím, než se proslavily drsné partnerské techniky jako domácí hobby a tím se paradoxně násilí mezi mužem a ženou začalo přetřásat.

Tato žena, (jakož i mnohé podobně trpící manželky), by však nikdy dobrovolně nepodstupovaly ponižování a bolest. Domácí násilí na rozdíl od plánovaného oživení postelové nudy nikoho nevzrušuje. Proto je s podivem, jak dlouho ho nešťastnice, kterým se děje, dokáží dlouhodobě „tolerovat“. Mnohdy trvá celá léta, než seberou dostatek odvahy a vzepnou se, aby svou nesnesitelnou situaci vyřešily. Podstupují martýrium kvůli dětem a zachování rodiny, jindy ze strachu z rozvodu, samoty, finanční nejistoty nebo jednoduše proto, že se za svůj neradostný úděl stydí.

    I ona ctihodná dáma naplňovala typické symboly oběti – manželovy zlomyslnosti donekonečna přehlížela, trpěla, zavírala oči. Smutně mlčela, když se manžel rozhodl jet na dovolenou jen s dětmi – bez ní. Sebezáchovně lapala po dechu, když si nebezpečně rozřízla ruku a on jí odmítl pomoct. Roky byla ochotna čelit jeho atakům a při mé otázce - jak dlouho ještě?- jen nervózně pohodila hlavou. Potom se ale náhle rozhodla změnit pracoviště a dostala se k vysněné práci. Ta se měla stát pozitivní kompenzací rodinného života, a taky že se stala, dokonce vrchovatě! V novém prostředí totiž Andrea nalezla i nečekaný bonus – milého, šarmantního náměstka, který se jí začal nenápadně dvořit.

    Zprvu byla pořádně zaskočena, ale časem se té nenadálé výhodě poddala. Pravda, nikdy netoužila být milenkou, jak mi často zdůrazňovala, ale ejhle! Doprovodné okolnosti byly tak přímočaré a bezelstné, že se jí nakonec stala. Ba co hůř, dokonce se i zamilovala. Tak pro ni začal jeden docela nevšední rok, kdy domácí teror střídaly láskyplné šepoty, a pak zase teror, výhrůžky a nekonečné naschvály.

    Bylo to dlouhé, náročné období, nadlehčované sladkými slůvky a iluzemi milostné hloubky, kdy Andrea úspěšně ručkovala a snažila se vyšplhat nahoru, do klidnější zóny. Moc se jí to však nedařilo.

    Jednou stála v půl desáté večer uprostřed svého domova a čekala na návrat svého tyrana. Stalo se něco nečekaného! Tyran nedorazil! Tehdy začala tušit, že život nemá žádná pravidla, a že se to rozjeté soukolí již nedá ničím zastavit. Mezi myšlenkami předjímala, že si to někdo odskáče. Někdo, ...ale kdo?  A co když nepůjde jen o jednotlivce...

    Tak vznikl román Rok milenkou.