Morálka...? aneb Hodně pitomá blažkovina

Téměř jsem dnes dopoledne spadla ze židle, když jsem si pustila vstupy ČT24 ze senátu. Aktuální ministr spravedlnosti se tam totiž vyjadřoval k prezidentově amnestii a činil tak způsobem hodně originálním, nicméně pro sebe typickým.

Pan ministr, byť obklíčen právně vzdělanými jedinci, nebývale perlil. Snad má někde fanklub, jemuž byl jeho včerejší projev v senátu určen.www.novinky.cz

Nevím, kdo mu poradil, aby se pustil na tenký led zkoumání vztahů mezi pojmy tak (pro leckoho) náročnými jako je právo, morálka a politika. Jak známo z veřejných projevů řady našich aktuálně nejvyšších politiků, mají právě s touto pojmovou „svatou trojicí“ poměrně často problém, zvláště když jim tak zvaně nehraje do not – ať už ohrožuje je osobně anebo jejich partaj. Ten problém by se dal velmi snadno vyřešit, kdyby si připustili, že politika získala právě jejich vlivem nový význam, v řadě případů dokonce splynula s pojmem „byznys“ – to v těch případech, kdy si někdo kromě křesla v příslušné politické sloji obstaral pro sebe či pro svoji rodinu také nějaké to finančně lukrativní křesílko mimo politiku, třeba v nějaké té dozorčí radě. Je to morální? Je to v souladu s právem? Je to v souladu s „tisíciletým řádem“? Jsou tací, kteří se domnívají, že nikoli, jsou tací, kteří jsou přesvědčeni, že od toho tu přece politika je.

Nečekaná exkurze mezi nacisty
Nemám vůbec chuť odpovídat na tyhle otázky, mám v nich poměrně jasno a pořád doufám, že i určitá část společnosti, nespokojená s aktuálním stranickým systémem, neschopným produkovat nic než politický balast. Píšu dnes vlastně jen proto, že pan ministr v téhle souvislosti jaksi sdělil národu, že chtít povyšovat morálku kamsi výše, než se zrovna hodí, zavání zcela nepraktickým idealismem.
Pravil navíc doslova: „Nejmorálnější právní řád byl řád nacistického Německa, a když budete v souvislosti s právem volat po morálce, tak si přečtěte vnitřní pravidla třeba SS a tolik morálky, co tam je, už nikde jinde nenajdete.“
Takže nás všechny, kdo přece jen morálku považujeme za zcela zásadní pro fungování zdravé společnosti, poslal kamsi na úroveň propagandy třetí říše. Tím svým nehorázně žoviálním způsobem mne naštval a vlastně taky urazil. 
Co tenhle člověk vůbec dělá mezi nejvyššími představiteli země, v níž chci žít?
V souvislosti s „právem“ člověk (a tím myslím normální smrtelník nikoli politik) očekává, že vychází ze základních morálních principů – třeba nepokradeš, nezabiješ, nesesmilníš, nepromluvíš křivého svědectví… A nejen to, že právní řád prostě tyto principy upřesňuje a rozvíjí. Rozhodně ale nejde proti nim.

Chybí vůbec někomu morálka?
Smutným faktem zůstává, že jsme málem dnes a denně konfrontováni se situací, kdy o schopnosti politických elit dodržovat právě tyto prazákladní morální a etické principy západní (a tedy křesťanské) civilizace musí normální smrtelník pochybovat.
Znalost vnitřních pravidel SS aktuálního ministra spravedlnosti je odzbrojující. Jako by si při své řeči až trochu posteskl. Nicméně nemám pocit, že by si stýskal ve smyslu – i esesáci měli lepší ponětí o morálce než my dnes. Spíš to vnímám tak, že by se bez té zatracené morálky docela dobře obešel. A v tom je problém. Jeho, jeho vlády, jeho strany. Jeho pojetí společnosti, založené bůhví na čem, když morálka patří podle toho, co z něj vypadlo, k nacistickému Německu.
Nikdo nepochybuje o tom, že hlavní potíž aktuální vlády je v tom, že už jí v téhle zemi skoro nikdo nevěří. Pozoruhodný akt soucitu a milosrdenství do stejného šuplíku zavál i dosluhujícího prezidenta. Je skutečně mimořádně naivní chtít kohokoli přesvědčovat, že budeme všichni mnohem blíže demokracii či bůhvíčemu, budeme-li pohlížet na morálku jako na cosi vyžilého či odtrženého do reality.

Bláboly pana ministra
Pan ministr má zřejmě dějiny třetí říše v malíku. Má totiž zato, že zopakuje-li dostatečně často i ten největší nesmysl, publikum ho vezme vážně. Omyl, neměl by zapomínat, že nestojí u pultíku stranického sjezdu dodýchávající ODS.
On totiž hlavní problém dneška spočívá v tom, že nikdo z tvůrců aktuální ústavy (a s vysokou pravděpodobností většiny našich zákonů) nepočítal s tím, že právě elementární morálku a etiku budou postrádat ti, kteří ji mají představovat.
Nikdo nepočítal s tím, že budou lhát (či neříkat pravdu), až se hory zelenají, a to i v přímém přenosu.  Že budou krást a přikrádat až stydno, že budou ožebračovat slabé a nemohoucí, že budou v zájmu zisku rozbíjet, co je funkční, a taky že odsouzených poslanců bude přibývat, místo abych jich ubývalo, že budou dokonce – byť ve vězení – stále ještě součástí parlamentu. Stačí říkat si, že jsou to přece lidé jako všichni ostatní, takže i oni…?
Máme tedy podle rady pana Blažka hledat morálku ve vnitřních pravidlech SS?
Pan ministr by měl zmizet tam, odkud ho zbídačelá ODS před aktem prezidentova soucitu a milosrdenství tak zničehonic vytáhla a už se nikdy na veřejnosti neukázat. A především nemluvit, protože to neumí. (On vlastně jen plácá.)
Bohužel – má s pojmem „morálka“ zjevně takové potíže, že by této mé výzvě vůbec nemohl porozumět.