Nejlepší hobby? Výchova vlastního dítěte.

Třískat, třískat, třískat! Tahle tři slova mě provázela od dětství. Nelekejte se hned na začátku. Ne na vlastní kůži. Z doslechu.

Když jsem poprvé zaslechla, že někdo využívá těchto výchovných metod k vytouženému cíli. Dobře vychovat dítě. Bylo mi to víc než odporné.

Bohužel jsem ve svém životě slyšela tato slova mnohokrát. Vyřčených z úst různých typů lidí. Nezáleželo na věku, vzdělání ani inteligenci.

I na třídních schůzkách rodiče často vykřikovali, „ až přijdu domů, ten uvidí, ten dostane, já ho tak zmlátím…“ Celí rudě rozhořčeni se řítili domů vykonat to, co přede všemi slibovali.

Snažila jsem se vyvarovat se takovému způsobu výchovy obloukem. Byl mi cizí.

Zvolila jsem výchovu liberální, benevolentní. Vysvětlující, tolerující, chápající…

Pevné mantinely znaly moje děti jen ze zimních stadionů a řád byl pro ně slovem, které si v žádném případě nespojovaly s výchovou.

Vlastně se vychovávaly samy. Byl jim doporučen jen směr, kterým se mají vydat.

Pamatuju si, jak jedno z mých dětí přiběhlo kdysi ze školy v šoku. „Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„ Kristýna dostala facku od maminky, zakázala ji i televizi, chápeš to? Mami, rodiče děti bijí, …“ Dodneška vidím šok v očích svého dítěte.

„ No, někteří rodiče děti prostě… plácnou, asi je i bijí. Taky jim přikazují, zakazují. Vysoukala jsem ze sebe. Bylo to pro mě snad ještě těžší než vysvětlování, že Ježíšek neexistuje.

Postupem času jsem ale zjistila, že i benevolentní výchova má svá úskalí. Stáváte se totiž víc kamarádem, sestrou… jen málokdy rodičem. Podle toho vypadá nejen chování vašich potomků, ale i slovník. Je to mnohdy příjemné, ale leckdy toho máte plné zuby a říkáte si, jestli snad jiný typ výchovy by nebyl vhodnější.

Na změnu výchovného působení je ale během rozjetého procesu pozdě. Přísloví, že nikdy není pozdě, tady neplatí. Míjí se účinkem.

A tak si zvolte výchovu podle svého…naturelu, uvážení. Je to věc každého.

Ať zvolíte jakoukoli, věřte nebo ne. Zapotíte se.

Kam se hrabe výchova vlastního manžela, či manželky, proti celoživotnímu, výchovnému maratonu vlastního dítěte.

Tady je každá rada drahá. S výsledkem většinou nejste spokojeni nikdy. V určitých fázích života jako je například období vzdoru či puberty, už vůbec ne.

Je to ale zase hobby, které Vás nikdy nepustí. Budete do něj tak vtaženi, že Vám možná už na žádné jiné nezbude čas.

Ale stejně, já osobně bych i přes všechna pro a proti volila znovu výchovu, liberální, benevolentní, vysvětlující …

Proč? Protože se mi osvědčila sice jako náročnější, ale jinak hodně dobrá.