Učitelé marně upozorňují vládu na problémy českého školství. Politici se tváří, že tu nejsou a místo nejpalčivějších věcí řeší podružnosti. Jimi navržené změny situaci jen zhorší. Doplatí na to především současní žáci...
Učitelé očekávali, že ministr školství Robert Plaga začne řešit akutní problémy českého školství. Ten ale nutné změny neustále odkládá. Na rozdíl od jiných ministrů nezabojoval o výrazné navýšení rozpočtu pro svůj resort a spokojil se s pouhou miliardou pro školy navíc. Pro snížení byrokracie neudělal nic. Zásadní změny v inkluzi neproběhly. Není divu, že učitelé nadále opouštějí školství a zoufalí ředitelé škol za ně marně hledají náhradu.
Podmínky pro práci učitelů se nezlepšily
Média jsou už rok plná zpráv o prudkém zvyšování platů učitelů. Obtýden zazní informace, že budou brát 45 000 korun a více, že se jejich platy zvýšily o 31 procent za posledních 5 let, že v roce 2021 budou mít 150 procent roku 2017, že už nyní dostávají 39 000 a podobně. Většina učitelů ale hledá tyto částky na svých výplatních páskách marně…
Proč? Protože se jedná o průměr a na ten nikdy nedosáhne ani polovina zaměstnanců. Do tohoto průměru se počítají i platy ředitelů škol, které ho zvyšují o několik tisícovek. Jedná se samozřejmě o hrubé platy před zdaněním a odvody, počítají se do nich tedy i všechny odměny za práci navíc nebo částky, které přisypávají osvícení zřizovatelé školám ze svých rozpočtů. Například Praha rozdělí svým školám miliardu korun navíc, čímž se zvedne celorepublikový průměr, ale učitelé v Ostravě nebo Mostě ve výplatě toto navýšení nijak nepocítí.
Je třeba srovnávat srovnatelné. Pokud ministerstvo školství uvádí, že platy učitelů vzrostly od roku 2013 o 31 procent, mělo by k tomu hned dodat, že průměrná mzda v České republice stoupla ve stejném období o 27 procent. Učitelé si tak za posledních pět let polepšili o pouhé 4 procentní body oproti ostatním zaměstnancům. A z toho tři čtvrtiny připadají až na rok 2018. Před tím dlouhá léta platy učitelů jen kopírovaly mzdy ostatních. Správně by se mělo hovořit o valorizaci učitelských platu, nikoliv o jejich masivním zvyšování.
Celý loňský rok se psalo v médiích, že učitelé dostanou přidáno 15 procent. Nedávno ministerstvo školství vydalo statistiky, že to ve skutečnosti bylo necelých 11 procent. Obdobná situace nejspíš nastane i letos. Z květnové ankety Pedagogické komory mezi učiteli vyplynulo, že slibované zvýšení o 15 procent doputovalo pouze ke dvěma procentům respondentů. Deset procent pedagogů uvádí, že mají stejný plat jako loni. Části učitelů se dokonce plat oproti loňsku snížil.
15 let staré nesplněné sliby
Už v roce 2003 slíbila tehdejší ministryně školství Petra Buzková (ČSSD), že budou učitelé pobírat 130 procent průměrné mzdy v České republice. Uplynulo 15 let a učitelé jsou na necelých 110 procentech oproti 105 procentům v roce 2003. Polepšili si tedy za celých 15 let pouze o 5 procentních bodů. Tímto tempem zvyšování by se učitelé dostali na slíbených 130 procent až za dalších 60 let.
V programovém prohlášení současné vlády skutečně najdeme údaj, že v roce 2021 by měli učitelé mít na výplatních páskách v průměru 150 procent roku 2017. To může na první pohled vypadat jako královská částka a jasná priorita. Kdyby za ty čtyři roky průměrná mzda jiným profesím vůbec nerostla, tak by to byla i pravda, ale mzdy rostou ve všech ostatních oborech, nejen ve školství, a to velmi strmě.
Nejrychleji se zvyšují mzdy zaměstnancům, kteří mají vysokoškolské vzdělání, stejně jako učitelé. V mezinárodních srovnáních jsou čeští učitelé bohužel na posledním místě ze všech zemí OECD v poměru jejich platů vůči mzdám ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Naši učitelé základních škol dostávají jen 61 procent toho, co pobírají jiní zaměstnanci s vysokoškolským vzděláním. V roce 2021 se tento rozdíl možná ještě zvýší.
Protesty učitelů politici nevnímají
Pedagogická komora se rozhodla na problémy ve školství upozornit. Vznikl tak Otevřený dopis za záchranu českého školství, který podepsalo skoro 4 000 pedagogů, a vzkazy politikům od signatářů tohoto dopisu čítají 130 stran textu, což by vydalo na knihu. Bohužel klíčoví ministři této vlády se odmítli se zástupci signatářů dopisu sejít a jednat s nimi nejen o platech ve školství, ale i o dalších problémech jako je nezvládnutá inkluze počesku, přebujelá byrokracie, netransparentní rozhodování bez účasti učitelů z praxe nebo dlouhodobé podfinancování českého školství. Česká republika dává na školství o čtvrtinu méně oproti průměru členských států Evropské unie, což je deficit 50 miliard korun ročně. Kladně zatím reagoval na otevřený dopis pouze školský výbor Senátu, který ho nedávno alespoň projednal. Uspořádat k tématu veřejné slyšení ale bohužel na podnět senátora Jiřího Drahoše odmítl, takže učitelé nenašli zastání ani u opozice. Zdá se, že problémy českého školství politiky nezajímají, natož aby se pustili do jejich řešení.
Nepomohly ani akce uspořádané Pedagogickou komorou Den učitelů v černé a Týden škol v černé, přestože o nich informovala většina médií. Učitelé se rozhodli černým oblečením upozornit především rodiče žáků, že je školství před kolapsem a politici jeho zkáze jen pasivně přihlížejí. Místo toho, aby se řešily stávající problémy, vytvářejí politici nové nebo řeší nepodstatné věci. Například novelizují pamlskovou vyhlášku nebo vymýšlejí školní obědy zdarma. Aktuální návrhy ministerstva školství směřují k tomu, jak ušetřit na inkluzi, asistentech pedagoga nebo zástupcích ředitele, případně jak ve školách nahradit kvalifikované učitele lidmi bez pedagogického vzdělání, kteří nebudou požadovat vyšší platy.
Ani kampaň Školy zůstávají v černé nepřiměla ministra školství Roberta Plagu k jednání se zástupci organizátorů výše zmíněných akcí. Hrozí tedy, že čeští učitelé vstoupí do stávkové pohotovosti, nebo dokonce do stávky, jak jsme toho byli před časem svědky v případě polských učitelů. Mile mě překvapilo, že rodiče v Polsku učitele svých dětí výrazně podporovali. Například s nimi chodili na demonstrace nebo mezi sebou vybírali peníze na stávkový fond pro pedagogy. Kéž by i čeští rodiče podpořili učitele v jejich snahách zachránit naše školství. Učitelům jde především o kvalitní vzdělání pro současnou generaci žáků. Pracovníci škol jsou s rodiči na jedné lodi. Ta se ale začíná potápět.
Poznámka: Komentář původně vyšel ve zkrácené verzi v tištěné MF DNES (2. září 2019) pod názvem Školský Titanic vyplouvá.
