Akademičtí pracovníci humanitních a společenskovědních fakult demonstrují kvůli nízkým mzdám na náměstích. V rámci akce Hodina pravdy dokonce vyhlásili první jednodenní stávku. Vyhoví vláda Petra Fial jejich oprávněným požadavkům?
Extrémně vysoká inflace, kterou se vládě nedaří zkrotit, má negativní dopady na všechny občany České republiky. Střadatelé vloni přišli o více než 10 % ze svých úspor. Reálné mzdy se skokově propadají. Proto není divu, že se stále hlasitěji ozývají nespokojení zaměstnanci, kterým se snižuje životní úroveň. Roste počet protivládních demonstrací a vyhlašují se stávkové pohotovosti.
V loňském roce se reálné mzdy vrátily na hladinu roku 2019 a tento propad pokračuje i letos. Ve vzdělávání se meziročně snížily o 16 %, což je nejvíce ze všech oblastí. Nelze se divit, že školské odbory uvažují o vyhlášení stávkové pohotovosti v mateřských, základních i středních školách. Na filozofických fakultách se už stávkuje. Jejich zaměstnanci dokonce vyšli do ulic s transparenty.
Proč se akademičtí pracovníci ozývají až nyní, když byli přehlíženi vždy? Například bývalým ministrem školství Robertem Plagou, který původně zastával pozici náměstka MŠMT pro vysoké školství... Právě proto, že obří inflaci začíná silně pociťovat už i střední třída. Na sociálních dávkách budou brzy závislí nejen nejchudší, ale i lidé s vysokoškolským vzděláním, kteří se měli doposud relativně dobře. Většina z nich patří k voličům současných vládních stran, takže jejich protesty nejsou vyjádřením politických preferencí, ale frustrace způsobené skokovým snížením jejich koupěschopnosti. Místo existenciálních problémů musí teď filozofové řešit problémy existenční…
Filozofické fakulty samozřejmě nevzdělávají čistě jen filozofy. Nabízejí řadu oborů, jako jsou cizí jazyky, psychologie, veřejná správa, sociologie nebo učitelství.
Finančně nejhůře jsou na tom studenti doktorských programů, kteří pobírají jen stipendium. To je u nás nižší než minimální mzda. V zahraničí obvykle pobírají částky blízké průměrné mzdě, takže se mohou plně věnovat své odborné práci. V Česku si musí přivydělávat, kde se dá, a proto jich studium dokončí jen třetina.
Po získání titulu Ph.D. se mohou stát odbornými asistenty na vysoké škole. Ti patří společně s asistenty k nejhůře placeným akademickým pracovníkům. Loni byla průměrná hrubá mzda vysokoškolského asistenta 42 600 korun. To vypadá na první pohled jako celkem slušná částka. Problém je, že se liší fakulta od fakulty až několikanásobně. Někde pobírají odborní asistenti jen tzv. zaručenou mzdu, což je 175 korun na hodinu. Není divu, že stále častěji odcházejí učit na střední školy nebo úplně opustí svůj obor a jdou pracovat do soukromé sféry. I v mateřské škole nebo v Lidlu dostanou více peněz…
Jednou z příčin je dlouhodobé podfinancování vysokého školství. Jsou jen dvě cesty, jak situaci vyřešit. Buď vláda investuje více peněz ze státního rozpočtu do terciálního vzdělávání, nebo zavede školné pro vysokoškolské studenty. Placení studia by ovšem musel doprovodit systém půjček s odloženou splatností, jak to funguje v zahraničí.
Druhou příčinou je nerovnoměrné rozdělení financí mezi jednotlivé fakulty uvnitř univerzit. To je ovšem plně v kompetenci jednotlivých vysokých škol, které mají velkou autonomii, takže stát do toho nemůže přímo zasahovat. Vláda by mohla alespoň inovovat systém, jak se vypočítávají státní dotace na studenta daného oboru nebo na vědeckou činnost. Do té doby nezbývá nic jiného, než aby se bohatší fakulty dočasně dobrovolně uskrovnily a solidárně poskytly část ze svých finančních prostředků na mzdy kolegům z humanitních fakult.
Komentář vyšel původně ve zkrácené verzi v tištěné MF DNES (3. 4. 2023) pod názvem Demonstrují i filozofové, to už je hodně špatné?.
