V prosinci představil ministr školství Vladimír Balaš na tiskové konferenci Etický kodex učitele, který iniciovala Učitelská platforma. Text je prý výsledkem konsenzu 14 organizací. To ovšem není pravda. Vznikl spíše paskvil...
Na Ministerstvu školství byl představen Etický kodex učitele, na kterém prý spolupracovalo více než deset organizací včetně České školní inspekce a utvářel se složitým kompromisem. „Učitelé mají nový etický kodex, který reaguje na výzvy 21. století“ hlásá tisková zprava na webu MŠMT. Nic z toho ovšem není pravda…
Ze 14 organizací, které jsou pod kodexem uvedeny, pouze jedna sdružuje přímo učitele. Učitelských spolků přitom v ČR působí více než sto. Ke kodexu se nehlásí ani školské odbory, které sdružují ze všech organizací nejvyšší počet učitelů. Mezi 14 zapojenými organizacemi ovšem najdeme spolek rodičů, organizaci žáků středních škol, sdružení organizací volnočasových aktivit mládeže nebo Ekumenickou radu církví, kterou reprezentoval exorcista Petr Jan Vinš…
Učitelé to na sociálních sítích komentují slovy „zase se rozhoduje o nás bez nás“. A mají pravdu. Dokonce ani iniciátoři vzniku kodexu z Učitelské platformy neinformovali členy svého spolku, že tento dokument vzniká. Byli seznámeni až s hotovým textem na tiskové konferenci jako všichni ostatní. Ve skutečnosti na kodexu uvedené organizace nepracovaly, tvořily ho jen vyjmenované osoby, které jsou členy dané organizace, což je zásadní rozdíl. Členové jednotlivých organizací nedostali příležitost o výsledném textu hlasovat. Před zveřejněním kodexu neproběhlo žádné veřejné připomínkové řízení. Etický kodex učitele vznikal netransparentně. Jeho prezentace na ministerstvu navíc proběhla neeticky, protože byla založena na lži. Většina ze 14 uvedených organizací vlastní etický kodex pro své členy nemá. Proč se do sepisování kodexu jejich zástupci pustili, netuším. Možná jim svatý Makarenko vnukl ideu stvořit „Desatero“ pro celou učitelskou profesi, seslat ho shůry přes Ministerstvo školství a vnutit ho takto všem učitelům.
Základní hodnoty občanské společnosti – participace a transparentnost jsou autorům kodexu evidentně cizí. Novináři jen mechanicky převzali tiskovou zprávu z webu MŠMT. Tvrzení hlavního organizátora Michala Kaderky z Učitelské platformy si bohužel neověřila ani veřejnoprávní média. Jinak by jejich redaktoři okamžitě odhalili prezentované dezinformace a manipulace.
Za spolek Pedagogická komora jsme položili učitelům anketní otázku, co si o předloženém textu myslí. Kladné hodnocení získal pouze od 5 procent respondentů, naopak 94 procent hodnotí kodex negativně. Tohle má ke konsenzu opravdu hodně daleko… Úzká skupinka aktivistů se zase jednou rozhodla vnutit všem učitelům svůj pohled na profesní etiku.
Profesní etický kodex má smysl, pokud ho vydá příslušná profesní komora, která nad jeho dodržováním následně bdí. Například Česká lékařská komora má svůj etický kodex a zároveň etickou komisi. Jejím prostřednictvím se mohou pacienti domáhat nápravy neetického jednání lékaře. Na rozdíl od kodexu pro lékaře ovšem zveřejněný text Etického kodexu učitele připomíná pouhé slohové cvičení. A to hodně nepovedené...
Správným postupem by bylo nejprve schválit zákon o ustavení profesní komory, jak je tomu v případě advokátů, architektů, lékařů a dalších profesí. Až následně může vzniknout oficiální etický kodex. Tvořit ho v utajení na koleně bez účasti těch, kterých se týká (tedy učitelů), jak to udělala Učitelská platforma, považuji za nepřijatelné. Doufejme, že tento neetický pokus obelhat ministra školství, média i veřejnost nakonec učitelskou profesi poškodí jen dočasně. Řada lidí kvůli nesouhlasu s tímto postupem Učitelskou platformu opustila. Nedávná členská schůze skončila fiaskem, protože z 1700 deklarovaných členů spolku se jich zapojilo pouhých 69, takže nebyla usnášeníschopná. Neúspěšný byl i pokus, aby etický kodex dodatečně schválila Stálá konference asociací ve vzdělávání, která je pod ním uvedena jako jedna ze 14 organizací.
Již v roce 2005 jsem napsal pro web Česká škola článek, že bez Pedagogické komory ze zákona nemá smysl tvořit profesní etický kodex. Velice oceňuji, že ministr školství Vladimír Balaš (STAN) při našem prosincovém jednání uvítal můj návrh na její ustavení. Určitě by se tím zvýšila prestiž učitelů. Etické kodexy ve školství samozřejmě existují již dávno. Mají je některé školy i organizace pedagogů. Ovšem Učitelská platforma takový kodex nemá. Kupodivu nikoho nenapadlo nejprve ho ověřit v praxi uvnitř spolku. Publikovat jakési obecné učitelské Desatero bez vazby na konkrétní organizaci, která hlídá, zda není porušováno, nedává smysl.
Které pasáže etického kodexu vzbudily mezi učiteli největší rozruch? Například: „učitel přijímá odpovědnost za sebe a svět“ nebo „učitel pracuje udržitelně“. Netuším, jak by mohla vypadat výtka, že daný učitel porušuje tato „přikázání“. Jde o absolutní nepochopení, co má v etickém kodexu být. Pro srovnání cituji z etického kodexu České lékařské komory: „úkolem lékaře je chránit zdraví a život“, „lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat“ nebo „každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc“.
A ještě perlička na závěr: Jeden pedagog zadal umělé inteligenci, aby vytvořila etický kodex učitele. Během pár vteřin vygenerovala kvalitnější text, než na kterém půl roku pracovali vyslanci oněch 14 organizací... Ono totiž není těžké sesmolit nějaký textík. Náročné je vytvořit takový etický kodex, který si vezmou příslušníci dané profese za svůj. Tvůrci aktuálního etického kodexu učitele udělali vše pro to, aby se tak ve skutečnosti nestalo.
Pro učitele mám ale jednu dobrou zprávu k tomuto kodexu: „Máňa říkala, že to není směroplatný.“ A měla pravdu…
Komentář vyšel původně 16. prosince 2022 v tištěné MF DNES pod názvem "Kodex učitele: o nás bez nás".
