A proč se bojím otevřít konzervu, aby na mne nevyskočil Marek Ztracený? Samé otázky. A nejčastěji mi běží hlavou, když se marně snažím naladit na rádiu v autě něco poslouchatelného.
Když jsem byla hodně mladá (a to musím zabrousit hluboko do raných devadesátek), milovala jsem je. Michala Malátného, Petra Rajcherta a celkově Chinaski. Asi nejoblíbenější z nich byly pro mne Podléhám a vypalovačka Stejně jako já. Taktéž 1.signální jsem si často broukala a když vyšla Klára, mrzelo mne, že nenapsali song i pro Šárku. No nic.
Dnes, když zaznamenám, že chtějí zachraňovat kapradí, anebo si boty zout, okamžitě přelaďuji na jinou stanici.
Kde nastal ten zlom, že mi jejich laciné odrhovačky lezou na nervy?
Kamarádka mi napsala: Stárneš, holka.
To nejsou jen Chinaski. I u skupiny Kryštof jsem tuto změnu zaznamenala. A to jsme, prosím pěkně, kdysi s kamarádkou nevynechaly festival, kde účinkovali. Zaskákaly jsme si pod „stejdží“ na Cosmos shop, setřely tajně slzu u Zrcadlení a druhý den si léčily hlasivky.
Teď slyším „Podej mi ruku a zmizíííméééé doooo óóóblak“ a naskočí mi hláška Emila Nádeníčka: „Přece nebudu zpívát Kuuuus chlééébááá! To bych vypadal jako pitomec!“
Hned v závěsu za nimi je již v perexu zmiňovaný Marek Ztracený. Tak oblíbený u rádiových posluchačů, že jednoho dne byl naráz slyšet na třech rádiových stanicích. Nechtěla jsem pospíchat pomalu, tak jsem ťukla jinam, tam v tu chvíli prosil svou milou, ať se nezlobí, že je takovej vůl a do třetice mi, když jsem projížděla zatáčku, zpíval naše cesty rovný!
Ano, je Český slavík, vyprodal 3x Arénu, jeho popěvky uvíznou v hlavě a vymlátíte je možná jen tím, že se rozeběhnete hlavou proti zdi. To je realita.
Já už se totiž několikrát přistihla, že si prozpěvuju naprosto debilní song, protože se mi zavrtal do mozku a ne a ne ho z něj dostat.
Když pominu i naprosto příšerné rádiové reklamy, vychází z toho nejlépe pustit si přes Bluetooth své písničky.
Potom ale musím vypadat za tím volantem jako pošuk, protože buď mě protijedoucí řidiči vidí neustále s otevřenou hubou, anebo to se mnou šije a kroutím se při výběru od Gipsy Kings jak vysloužilá madam u tyče.
Pořád ale lepší, než pospíchat pomalu, nebo zmizet doóó´óóóbláááák.
Ještěže máme Youtube a ty staré fláky si můžu kdykoliv připomenout. Protože Podléhám mi v rádiu nezahrají, jak je rok dlouhej. To raději budou zachraňovat kapradí.
Ach jo.
