Dnes, 2.dubna je totiž mezinárodní den porozumění autismu. Snažím se mu porozumět už tři roky. Někdy se daří,ale spíše ne. Ale když má všechno nalajnované, jak je zvyklý, obejde se den (někdy i dva dny) bez záchvatů.
A to je pro nás, rodiče, takový malý svátek.
Tomášek miluje hospodářská zvířata, nejvíce prasata, krávy a ovce. Nepohrdne ani slepicemi a kohoutem. Miluje je na videu, i venku.
A tak si už připadám jako strýček Jedlička a troufám si o sobě tvrdit, že už umím chrochtat a kokrhat jako on. Zdokonaluji se každým dnem.
Malý totiž dokáže sjíždět videa se zvířaty pořád dokola a co je horší, chce u toho mít živý kompars, tedy mě. A tak bučím, chrochtám, kokrhám,. kvokám a bečím několikrát denně, Do zblbnutí. A kdyby jen doma.
Neexistuje, abychom autem projeli okolo stáda pasoucích se krav a nezastavilo se. Kráva, nebo ovce je automatický stop, kdy hledám místo, kde se dá bezpečně zaparkovat, za vřeštění tvora vzadu, který se bojí, že kravám, nebo ovcím ujedeme. Už se nespokojí s pouhým:"Kravička-bůůůůů!"
Zatím, chválabohu, umím ještě komunikovat s klienty v práci, takže zdravím klasicky "Dobrý den!"
Ale co, až budu od července doma? (jo, je to tak, výpověď podaná a od července budu pečující osoba, s občasnými brigádami- to abych úplně nezakrněla a nezbylo mi jen to bučení a kokrhání).
Když jsme u těch zájmů našeho malého Mimoně, tak kromě zvířat miíluje i výtahy. Nejenže se na ně kouká třeba hodinu na videu,ale ač bydlíme v prvním patře, vyžaduje jízdu výtahem. Tak si to někdy prodloužíme až do dvanáctého.
S příchodem jara a odložením zimních bot a bund nastal další problém. Přesvědčit ho, že ve dvaceti stupních nejsou zimní boty s kožíškem uvnitř to nejlepší, dalo hodně námahy. Jemu je nějaký dresscode úplně šumák.
Ač má asi čtyři mikiny, tvrdošíjně vyžaduje jen jednu- modrou. Takže týden jí nosí, pak vyperu a zas jí nosí. Vypadáme jak socky,co nemají na nové oblečení. A tak je to i s tepláky, botami a čepicemi.
Snad jsem vám zas trochu přiblížila, jak se žije s malým autistou a nezapomeňte..
Dnes v modré!
