Šílený Jaida, Tvrdohlavý Majda a rozhovor po telefonu

Velikonoce jsme strávili s našimi psy na Šumavě. Připojila se k nám i naše osmiletá neteř Zuzanka.  S Jaidou a Majdou vytvořili akční, nerozlučné a hlavně velmi hlučné trio. 

      Jedna z mála chvil, kdy Zuzanka opustila oba psy, byl pozdní sobotní oběd. Čekali na nás v autě před restaurací. Podotýkám, že čekali v prostorném kufru našeho kombíku za optimálního počasí. Nebylo jim ani horko ani zima.

     Zuzanka si čekání na oběd krátila v dětském koutku. Tam objevila starý telefonní přístroj. A protože se ji po chlupatých parťácích stýskalo, rozhodla se jim do kufru auta zatelefonovat.  Přepis rozhovoru dokazuje, že fantazií neoplývají pouze děti.

Přepis telefonního rozhovoru mezi osazenstvem stolu, Jaidou a Majdou.

Zuzanka: „Ahoj Majdíku, mně se po vás stýská. Co děláte?“

Majda: „Ahoj Zuzanko, čekáme na tebe“

Jaida: „Zuzkoóó co máš k obědu?

Zuzanka: „Řízek“

Majda: „Tak mi kousek schovej, jo?“

Jaida: „Jak kousek. Chci celý řízek“

Zuzanka: „Jaido neječ, donesu ti půlku řízku“

Teta (já) přebírá sluchátko: „Jaido, okamžitě přestaň řvát. Zuzanka sní svůj řízek, ty máš doma večeři“.

Majda: „Auuu, už na mně zase šlápnul, slon jeden.“

Teta: „Jaido, nešlap na Majdu!“

Jaida: „ On si začal. Řekl, že jsem uřvaný pavián. Tak jsem na něj šlápnul. Schválně.  A chci ten řízek.“

Strejda přebírá sluchátko: „Tak dost, nebo Vám příště nedobiju kredit.“

Rozhovor přerušuje poněkud udivená servírka nesoucí oběd. A řízek? Samozřejmě, že Zuzanka nezapomněla a Jaida a Majda dostali svůj díl.