Jaida se jako štěně vyznačoval mimořádnou roztomilostí. Ano, všechna mláďata jsou taková. Troufnu si, ale tvrdit, že štěňata australských ovčáků jsou na stupnici roztomilosti hodně vysoko. Pokud se někdo ostýcháte oslovit cizí ženu, půjčte si tříměsíčního australáka. Na všech akcích, které s námi absolvoval, nás neustále obklopoval chumel dívek a žen toužících potom pohladit si toho malého medvídka
Na dovolené v Itálii si Jaida užíval pozornost ohnivých Italek, které se na něj vrhaly s výkřiky „ mia amore“. Manžel si liboval, že značně ušetřil. Kabriolet by ho vyšel dráž.
Fakt je, že vnímání toho, co je a co není roztomilé, značně závisí na momentálních okolnostech a vztahu osoby posuzující k posuzovanému subjektu. Vysvětlím na příkladu.
Ani horší kvalita fotky by zřejmě nezabránila všeobecné shodě na tom, že subjekt na fotce A je roztomilý
U fotky B by pravděpodobně došlo k rozporu. Zatímco osoba neangažovaná bude tvrdit, že to štěňátko je rozkošný malý zahradníček, majitel psa s hlavou v dlaních zasténá, protože si vzpomene na to, že toho malého čuňase už ten den koupal dvakrát a zemina z pytle byla určena na záhonek a ne na hraní.
Roztomilost je relativní a nestálá. Náš Jaida je toho důkazem. Už nějakou dobu nadšení dívek a žen nebudí. Přece jenom je rozdíl v tom, když se k vám žene mrňavá chlupatá kulička intenzivně kroutící bezocasou prdelkou nebo třicetikilový buldozer, který sice taky roztomile kroutí prdelkou, ale přitom Vám podrazí nohy.
Jako „lapač žen“ teď funguje Majda. Nedávno jsme byli na svatbě a Majda tam putoval z náruče do náruče. Marně jsme vysvětlovali, že ten roztomilý kukuč slouží ke klamání nepřátel. Nikdo nám nevěřil. Asi budu muset vyfotit Majdu při práci. Tedy ve chvíli, kdy hloubí jámu, ve které si můžete klidně zlomit nohu, a nemilosrdně se pokouší zakousnout zoufalé prchající hlodavce.
Zápisy hlídací tety Martiny
Přepis zpráv mé kamarádky, která občas hlídá Jaidu. O průběhu náročné mise nás vždy průběžně informuje.
Čtením jejich zpráv jsem o dovolené bavila celou společnost. Jsem si jista, že Martině to zas tak vtipné nepřipadalo
DEN III, Díl první
Další plodný den za námi. Oběd jsem i dneska ubránila, banán už tak úplně ne. Mimochodem při přípravě oběda muselo působit dosti zajímavě, když jsem rukama krájela budoucí jídlo, jednou nohou se tahala s Jaiem o hračku a druhou se snažila hájit odpadkový koš.
Zdechlinu jsme dneska minuli bez nehod, byť nás ještě čeká večerní procházka. Jsem zvědavá, co přinese.
