Začínám mít jisté pochybnosti o tom, jak to vlastně bylo s Davidem a Goliášem. Přivedlo mě k tomu, jak jinak, pozorování Jaidy a Majdy. Jaida má asi 30 kg, Majda váží třetinu. O tom, kdo z těch dvou je David a kdo Goliáš není sporu. Tady ovšem paralela končí.
Náš Goliáš má jednoznačnou převahu a David je z toho občas pěkně otrávený. Ještě, že neumí mluvit. To bychom si vyslechli.
Představuji si, že by to mohlo vypadat asi nějak takto: „Proč za mnou Jai pořád běhá s tím gumovým talířem a plácá mě s ním po zádech? Říkal jsem mu, že mě to nezajímá. A na procházce se mi snaží pořád cpát nějaké klacky do tlamy. Ať toho nechá. Já se přetahovat nebudu. Nemám čas. Musím kopat jámy a lovit v nich myši. Jo a taky na mě pořád hledí když si žvýkám svoje hračky. Stojí nade mnou a zírá. No kdo to má vydržet. A abych nezapomněl, zakaž mu, aby mě tahal za obojek. Copak jsem nějaká hračka, aby mě tahal po podlaze tam a zpět? Ať si laskavě tahá po zemi tu plyšovou pandu, co pořád oslintává. A úplně nejvíc nesnáším, když mě pase. Mám snad taky nějaká práva ne? Jeden se nemůže ani svobodně rozběhnout, aby ho to tele nehnalo hned zpět.“
Jak říkám, ještě, že neumí mluvit.
Ale třeba se pletu. Možná už náš mrňous, schovaný pod psacím stolem, spřádá plány na vítězné tažení.
Zápisy hlídací tety Martiny
Přepis zpráv mé kamarádky, která občas hlídá Jaidu. O průběhu náročné mise nás vždy průběžně informuje.
Čtením jejich zpráv jsem o dovolené bavila celou společnost. Jsem si jista, že Martině to zas tak vtipné nepřipadalo
DEN II, Díl druhý
Do oběda bez nehod. Potíž až v momentě kdy bylo třeba zajít koupit něco k jídlu. Jaidův hysterický výstup, že už se nevrátím, vypadalo to, že budu o hladu. Nakonec jsem ho opustila v přepravce s miskou žrádla a na noťasu puštěným Plíhalem. Myslím, že to zabralo.
Odpolední vycházka taky relativně bezpečná. Vypadal, že se mu líbí koupání v Moravě. Poskákal nebo byl poskákán dvěma psy. Přičemž mu budiž ke cti, že z nich byl nejodvolatelnější. Jo a zvládl zatím poskákat každou návštěvu, která se tu objevila.
