Když jsme si domů vezli štěně australského ovčáka, věděli jsme, že jsou to chytří psi. Podle American Kennel Club patří australáci mezi 10 nejchytřejších plemen na světě. Snažila jsem se proto pečlivě připravit. Nastudovala jsem literaturu a připravila se na to, že náš pes bude potřebovat kromě fyzické aktivity také dostatek mentální stimulace. Jednodušeji řečeno buď toho pacholka zabavíme my, nebo se zabaví sám a to se nám určitě líbit nebude.
Prvních pár měsíců ukázalo, že příručky nelhaly. Jaida exceloval v psí školce, ohromoval nás svou učenlivostí a chápavostí. Jednu věc ovšem v odborné literatuře nezmínili a to, že v jeho případě bude platit heslo „Vše co mě naučíte, může být kdykoliv použito proti vám.“.
Jeden příklad za všechny. V knize jsem se dočetla, jak naučit psa aby zazvonil na zvoneček, kdykoliv se bude chtít vyvenčit. Nadšeně jsem se do výuky pustila. Zdálo se mi to jako skvělý nápad. Vše probíhalo podle plánu, Jaida zvonil a zvonil. Po několika dnech jsem si uvědomila, že na zazvonění běhám opravdu vzorně, jen ten piškot mi nikdo za odměnu nenabízí. A Jaida se dobře bavil. Kdykoliv se nudil, zazvonil si na páničku. Zvoneček skončil v šuplíku.
Uvažuji o vydání vlastních instrukcí pro budoucí majitele australáků. Považuji za svou povinnost je upozornit, že mentálně a fyzicky budou stimulování hlavně oni a jejich pes si to bude pěkně užívat.
Zápisy hlídací tety Martiny
Přepis zpráv mé kamarádky, která občas hlídá Jaidu. O průběhu náročné mise nás vždy průběžně informuje.
Čtením jejich zpráv jsem o dovolené bavila celou společnost. Jsem si jista, že Martině to zas tak vtipné nepřipadalo
DEN III, Díl druhý
Ráno jsme potkali koně. K velké Jaiově radosti nás nechal jezdec podívat. Musím uznat, že kůň měl úžasný charakter. Ani potom co se Jai vyvlekl z obojku, se na tu vřeštící a pobíhající střelu skoro nepodíval a ani se nehnul. Nakonec se mi ho podařilo odvolat. Ale chvíli to vypadalo, že se Jai vrací z vycházky s koněm a ne se mnou.
