Nedávno jsem přemýšlela nad tím, co mi vlastně přináší radost. Najít odpověď nakonec nebylo zas tak těžké. Je to čas strávený s mou rodinou, tedy s manželem a našimi dvěma psy. Jai a Mike se poctivě snaží, abychom se s nimi nenudili. Vždycky najdou způsob, jak nám do života vnést nějaké to vzrůšo. Jak měsíce běží, přibývají zážitky a já bych je ráda zachytila, dříve než v paměti vyblednou.
A teď k tomu podstatnému. Kdo vlastně jsou ty dva neutuchající zdroje mé inspirace?
Jaida neboli Jai (Džai), je australský ovčák toho času v pubertě. Ve svém průkazu původu má napsáno jméno Indián Srdcové Eso. Ovšem jediné co má s indiány společné je schopnost vyluzovat hurónský řev. Nejlépe ho charakterizuje výraz „slon v porcelánu“. Jai neběhá. On se zpravidla řítí, valí a dusá. Překážkám se nevyhýbá. Počítá s tím, že uhnou nebo je porazí. Své postoje světu oznamuje hlasitým štěkotem. Štěká, když něčemu nerozumí, když se mu něco nezdá, když se nudí, když žárlí…. Zkrátím to. Štěká pořád. Je chytrý, dokonce velmi chytrý. Nové povely se učí opravdu rychle. Dokáže mne sledovat s maximální koncentrací. Čte mě jako knihu. Takže dokáže vždy přijít s nějakým novým způsobem jak neposlechnout.
Majda neboli Mike, kterého jsme si před nedávnem přivezli z útulku, je úplně jiný. Aby taky nebyl. Kombinace genů jezevčíka, yorkshire teriéra a „neznámého bílého psa“ tvoří skutečně nenapodobitelný koktejl. Roztomilý Dr. Jekyll, ze kterého se při pohledu na velkého psa stává zuřivý Mr. Hyde. Majda opovrhuje podbízivou snahou ovčáckých psů dychtivě vykonat povel svého pána. Sednout si, lehnout, přiběhnout k pánovi na zavolání. Fajn. To patří k výchově gentlemana. Ale nosit aporty!? Zavírat dveře na povel?!. Tím ať se baví ti blázniví ovčáci. Neustálý štěkot Jaidy ho obtěžuje. Muž, chci říci pes, má mluvit jen tehdy, má-li co říct. Což v jeho případě znamená kdykoliv, když se v dohledu objeví pes větší, než je on sám.
Zápisy hlídací tety Martiny
Přepis zpráv mé kamarádky, která občas hlídá Jaidu. O průběhu náročné mise nás vždy průběžně informuje.
Čtením jejich zpráv jsem o dovolené bavila celou společnost. Jsem si jista, že Martině to zas tak vtipné nepřipadalo
ZPRÁVY Z 19. 12. 2013 První hlídání, Den 1
„Koupila jsem Jaiovi kost na hlodání...na stole mam cukroví...odmítám vydat… Jai demonstrativně chodí po pokoji a radši než hnusnou kostičku vysává skořápky od pistácií a tváří se ublíženě. Dodávám, že než viděl cukroví, byla kostička úplně v pohodě.
A jak se tvářil, že jsem mu ukradená, teď mě má nějak podezřele rád.
Hm, nakonec se ujala trubička od toaleťáku.
A je po ni.
Kostička nakonec přece jen vítězí
Má + bod...po počátečním záchvatu nechává kočku žít … zatím.
