Ztraceno v překladu ?

Asi moc čtu. Nebo mám na něco příliš dobrou paměť. Říkám na něco, jelikož mívám i stavy, kdy před odchodem z domova zběsile hledám klíče a pak je najdu v ledničce, kde jsem si chvíli předtím brala zapomenutou svačinu.

Baví mne, jak se někdy do překladů knih nebo filmů vloudí kouzlo nechtěného.  V poslední době dost často. Někdy to jsou takové perly, že i když je film sebenapínavější nebo srdcervoucí, bavím se naprosto mimo děj.

Filmy podle Steelové jsou na to jedny z nejlepších. V jednom z nich šílel hlavní hrdina, že musí do kuchyně, protože se mu pálí guacamole.  Asi nějaký nový recept …

V jiném podobném příběhu zase jakási krasavice inteligentní oznámila, že pojede i s dětmi na dovolenou k Martě na vinici. Jelikož do té chvíle ve filmu nebyla o nějaké Martě ani zmínka, byla jsem lehce dezorientována. Po chvíli se vše vyjasnilo. Dovolená se konala v Martha´s Wineyard.  Už se těším, až si zase zajedu ke Karlovi do Varů! Nebo raději ke Golčovi do Jeníkova?

Ani v literatuře nejsem ušetřena. Při četbě historické knihy o Kateřině z  Braganzy, manželce anglického krále Karla II., bydleli všichni v kajutách. Chvíli jsem myslela, že jsem asi přeskočila stránku a zmeškala nalodění. Když se z kajut do konce knihy nikdo nevystěhoval, došlo mi, že si asi autor překladu popletl kajutu s komnatou. Dalmácie nebo decimálka, všechno jedno.

Když ve filmu Případ Pelikán najednou z ničeho museli volat Langleymu, zírala jsem jako vrána. Překladatel špionážního filmu byl sídlem CIA zřejmě nepolíben a v zápalu práce mu asi ani nedošlo, že to tam žádný Langley nebral …

O víkendu jsem na HBO sledovala  britský seriál Konec přehlídky.  I tam jsem se dočkala. Cosi prý povídali na večeři u Toryových. A co teprve museli říkat na obědě u Whigeových?  Nakonec i u Ódéesových se člověk ledacos dozví.

Ale i u nás doma se najde podobná půvabná historka. Kdysi jsem učila španělštinu kamaráda,  který neměl na jazyky moc talent.  Při zkoušení základních slovíček na téma Můj dům  byl úplně mimo. Kontrovala jsem tedy ironickou poznámkou, že jak se řekne zatáčka, to si určitě pamatuje. Navazovala jsem na minulou hodinu, kdy ho la curva velmi pobavila. Chvíli na mne zoufale zíral a pak vyhrkl s úlevou : la picha! (pozn. překl. : ch se čte ve španělštině č !) Opravdu !