Zrazená královna

Ač byla vnučkou jedné z nejslavnějších a nejmocnějších královen, budoucí tchyni připadala málo urozená. A taky ji ve Španělsku nechtěli hlavně proto, že ve své krvi nesla dost hroznou nemoc. Hemofilii. 

Jmenovala se Viktorie Evženie z Battenbergu a roku 1887 se narodila nejmladší dceři anglické královny Viktorie. A v téhle rodině, jak známo, byla hemofilie dost velký problém. Ženy ji skrytě přenášely na své syny, kteří pak většinou umírali na vnitřní krvácení po banálních zraněních.

Malé princezně z Battenbergu všichni říkali Ena, což bylo její třetí jméno. Skotské. Však se taky narodila na Balmoralu. Její maminka se jmenovala Beatriz a otec Henry byl "jen" německý princ. Zemřel roku 1897 na malárii v západní  Africe, kde za svou anglickou korunovanou tchýni bojoval v poslední ašantské válce. Po jeho smrti se Beatriz i s dětmi vrátila do Londýna ke dvoru. Však se také počítalo s tím, že jako nejmladší dcera by se měla o svou matku náležitě postarat. A tak se i stalo. Malé Eně tehdy bylo jen jedenáct let. 

Roky ubíhaly a Ena dostávala náležitou výchovu a vzdělání. Když zemřela královna Viktorie, na anglický trůn usedl v roce 1901 Enin strýc jako Eduard VII. A ten roku 1905 pořádal v Biarritz slavnostní recepci na počest španělského krále Alfonse XIII. Šlo o mladého monarchu, který se narodil jako pohrobek šest měsíců po smrti korunovcaného tatínka, kterého udolala tuberkulóza. A tak za Alfonse donedávna Španělsku vládla jeho maminka Marie Kristina jako regentka.

Zmíněná značně řízná dáma je pro nás dost zajímavá. Narodila se totiž v moravských  Židlochovicích, protože její otec Karel Ferdinand byl rakouský arcivévoda a těšínský princ z rodu habsbursko-lotrinského. Šlo o vnuka českého krále a rakouského císaře Leopolda II. Tudíž poměrně blizká přízeň mocnáře Františka Josefa. A habsburská silná nátura se u Marie Kristiny projevovala často.

A tak v Biarritz španělská královna matka velmi prudce reagovala, když její synek obletoval anglicko-německou princeznu. No a jakmile znedlouho zjistila, že se Alfons do Eny úplně zbláznil, vztah kategoricky zakázala. Za Á byli Battenbergové pod španělskou královskou úroveň, za BÉ nebyla potenciální nevěsta katolička, a za CÉ mohla přenášet hemofilii. A obrovskou třešní na nechutném anglickém dortu byla babička Viktorie, kterou Marie Kristina vždycky nesnášela. Jenže mladý král si dupnul a dupal tak dlouho, dokud matka nepovolila. Eně pak sliboval věčnou lásku, krásný život a další královské příslušenství zalité sluncem.

A tak Ena promptne vyřešila první - anglikánskou - překážku svou konverzí ke katolíkům. Druhý problém napravil anglický král, když přiznal své neteři titul Její královská výsost. Jen s tou padesátiprocentní možností přenosu hemofílie se nedalo dělat nic, což netrápilo jen královnu matku. A možná i v téhle souvislosti je otázkou, jestli z Eniny strany šlo taky o tak obrovskou lásku na první pohled. Alfons žádný velký krasavec nebyl, ale partie byl hodně dobrá... Takže se nakonec velkolepá svatba slavila. V Madridu, 31. května roku 1906.

Všechno ale bylo tak nějak prokleté už od samého počátku. Cestou z kostela do královského paláce hodil anarchista Mateo Morral na novomanželský kočár bombu ukrytou v kytici. Následná exploze zabila dvacet pět přihlížejících a sto zranila. Novomanželům se nestalo vůbec nic, protože atentátník útočil seshora z balkónu domu. Vražedná kytice se v letu odrazila od tramvajové troleje a dopadla vedle. Hrůza to byla strašná. Dlouho se mluvilo o tom, jak se královská nevěsta objevila na banketu ve sněhobílých šatech potřísněných krví...

Ani následující léta u dvora nebyla pro Enu procházkou růžovou zahradou, jak sliboval zamilovaný král. Židlichovická tchyně snachu vytrvale citýrovala a dvůr "Angličanku" taky moc nemiloval. Král zpočátku ano a vážně se snažil. Jenže když se v roce 1907 narodil první syn a následník Alfons, bylo tak nějak po lásce. Hned se totiž zjistila hemofilie. Ty tam byly všechny sliby. Něco se ve vztahu pokazilo.

Děti se přesto rodily dál. A většinou to bylo jen další trápení. Roku 1908 se narodil Jaime, který po nezdařené operaci vnitřního ucha v  útlém dětském věku zůstal na celý život prakticky hluchoněmý. Po něm přišla na svět infantka Beatriz a do roka se narodil Fernando, který zemřel při porodu. V roce 1911 následovala infantka Marie Kristina a po ní, roku 1913, infant Juan. A na počátku 1. světové valky, tedy roku 1914, přišel na svět další hemofilitický syn  Gonzalo.

A právě v době této války se snacha a tchyně do sebe dostaly snad nejvíc. Stály totiž na opačných válčícich stranách. Marie Kristina samozřejmě fandila svým příbuzným Habsburkům a Ena zase Anglii, kde už vládl její bratranec Jiří V. A o moc líp na tom královna nebyla ani s manželem. Král si žil po svém a byl samá milenka. Jeho postelí cirkulovaly domácí i zahraniční aristokratky, herečky a také vychovatelky infantů a infantek. Čilý tatínek tak svým převážně nemocným legitimním potomkům v průběhu let zajistil pět zdravých nemanželských sourozenců.

Ale o jejich životě a dalším osudu jejich matky i otce budu vyprávět zase až příště. Jeden blog na tuhle famílii s židlochovickou tchyní prostě nestačí...