Tak si musela připadat. Posloužila v nejhorších dobách, harcovala se s ním sem a tam a porodila mu děti. Jakmile se dostal k moci, byla mu málo urozená…
Řeč je o Adlétě Míšeňské. První manželce budoucího krále Přemysla Otakara I.
Adléta pocházela z mocného německého rodu Wettinů. Její otec, markrabě Ota, měl přízvisko Bohatý, což o něčem svědčí, že… A právě na jeho dvoře se motal a s Adlétou seznámil jistý vyhnanec z Čech. Knížecího rodu, asi tak dvacetiletý. Tehdy se ještě jmenoval jen Přemysl.
V Čechách bylo v té době velmi rušno. Mezi Přemyslovci probíhal boj o knížecí stolec. Složitá politická šaráda. Přemyslova rodina byla po abdikaci jeho otce Vladislava II. (vlevo) v nemilosti a tak se z nich stali běženci. Všichni se přemístili do Durynska, neboť manželka a rodinná máti byla Judita Durynská (co se v Praze zasloužila o Juditin most). Vladislav II. tam do roka zemřel. Posléze pobývala rodina na dvoře Wettinů v Míšni. A jsme zase u Adléty.
Tu v roce 1178 zřejmě přivedl Přemysl do jiného stavu, a tak se s ní musel oženit. Její rodina z toho moc nadšená nebyla - sice knížecí synek, ale bez domova. I když se téhož roku Přemyslův bratr Bedřich už podruhé posadil na český knížecí stolec v Praze a vyhnanci se mohli vrátit domů.
A mezitím porodila Adléta syna Vratislava. Česká politická situace nadále vřela a bojovalo se dál. Knížata se na trůně střídala se značnou frekvencí. Strejda střídal bratrance a ten zase bratra. Přemysl byl neustále na straně vlastního sourozence Bedřicha.
Adléta trpělivě čekala, co bude dál a rodila. Roku 1189 přišla na svět Markéta, budoucí dánská královna. Pak se ještě narodily dcery Božislava a Hedvika.
Jak se to tak v Čechách mezi Přemyslovci mlelo, Přemysl a Adléta se dočkali. V roce 1192 los padl na Přemysla. Ale knížetem byl jen rok. Pak ho zase vyhnali. V exilu byl s Adlétou a dětmi až do roku 1197.
Pak se situace trochu zklidnila. Přemysl se dohodl s bratrem Vladislavem Jindřichem a vrátil se na trůn. A najednou měl po dvacetiletém manželství a čtyřech dětech Adléty dost. Navíc - taky „najednou“ - zjistil, že jsou s manželkou ve čtvrtém stupni příbuzenství. Což mu brzy u pražského biskupa i papežské kurie napomohlo k rozvodu. Ale že by to šlo jen tak hladce? Zřejmě přihodil i nějaké to zlato a stříbro…
Historici uvádějí, že k takovému kroku měl Přemysl několik důvodů. Jedním z nich byla prý jeho nespoutaná smyslnost (t.j., že chtěl novou a mladou), ale se vší pravděpodobností už tehdy šlo o jeho královské ambice, tudíž o založení nové rodiny na vyšší úrovni.
Takže Adléta byla i s dětmi vyhnána do Míšně. Přemysl dokonce zapudil i prvorozeného syna Vratislava, což byl dost risk. Už překročil čtyřicítku a další děti nemusely přijít. Ale opak byl pravdou.
V roce 1199 se Přemysl oženil s princeznou ze slavného královského rodu Arpádovců, Konstancií Uherskou (vlevo). A ta mu hned v roce 1200 porodila syna. Také Vratislava. Schválnost? Možná. Dítě ale do roka zemřelo. Po něm se narodilo dalších osm. Například: v roce 1205 budoucí král Václav I., roku 1210 záhadná dcera Blažena-Vilemína a hlavně - v roce 1211 budoucí sv. Anežka Česká.
Mezi děláním dětí Přemysl nezahálel ani politicky. V Německu se bojovalo o císařskou korunu. Filip Švábský potřeboval Přemyslovu vojenskou pomoc, a tak si ho roku 1199 zavázal korunovací. Udělal z něj českého krále. Pak se ale situace v Německu prudce změnila a Přemysl se předvedl jako mistr ve veletočích. Vytrvale přebíhal sem a tam podle toho, kam se klonila moc. Měl štěstí - nakonec se mu povedlo chytit se správné strany a královský titul mu byl potvrzen další korunovací dne 24. srpna roku 1203. Tentokrát mu korunu nasadil papežský legát na popud nového římského krále Oty Brunšvického. A sám papež za rok akt potvrdil. Konečně!
Vyhnaná Adléta byla o to víc dotčená. Nevzdala se. Tahala za nitky na nejvyšších místech, až roku 1205 dosáhla svého. Jelikož král Přemysl Otakar I. (už toho jména) potřeboval pro své další politické šarády znepřátelené Wettiny, najednou přijela Adléta do Prahy coby královna. Konstancie byla na čas i s dětmi přestěhována z hradu do ústraní. Ale v Praze zůstala. Přemysl byl vážně virtuos rodinných vztahů…
Ale štěstí se Adléty nedrželo. Jediné, čeho dosáhla, byl výhodný sňatek dcery Markéty, který se v tomto období podařilo domluvit. Markéta se provdala za dánského krále Valdemara II. a stala se z ní lidem milovaná královna Dagmar (vlevo).
Nakonec papežská kurie potvrdila platnost rozvodu a královny se vyměnily. Adléta putovala zase do vyhnanství a Konstancie s početnou drobotinou zpět na hrad.
Zapuzená královna ale bojovala dál. V roce 1207 se odvolala až k papeži Inocencovi III., který byl nějakou dobu dokonce na její straně. Až tak dalece, že na Přemysla uvalil církevní klatbu. Rodinné drama se vyřešilo Adlétinou smrtí 2. února roku 1211. Dneska má zrovna výročí, zoufalka jedna ubohá...
No a stejný papež nakonec uznal za legitimní uznal všechny Přemyslovy děti z obou manželství. Ćímž vlastně potvrdil platnost sňatku s Konstancií. A bylo to. Kolik to asi Přemysla Otakara stálo?
A prvorozený syn Vratislav? Nikdy se nástupnictví nedočkal a odešel do světa, aby si vydělával na život jako nájemný rytíř.
Někdy to prostě nevyjde, i když je ženská sebevíc zabejčilá…
Poznámka: v roce 1974 zpracovala Československá televize příběh Přemysla Otakara I. pod názvem "Vrtkavý král" - podle námětu Vladislava Vančury (Obrazy z dějin národa českého). V hlavní roli Josef Somr, Adlétu hrála Karolína Slunéčková a Konstancii Hana Maciuchová.
Literatura: České královny (Jiří Fidler)- i závěrečná ilustrace; další obrázky-internet
