Všichni tam chodíme. Snad jenom pro mne mají ona místa jistou magii. Jak jinak si vysvětlit události, které se mi dějí ?
Že pravidelně navštěvuji pánské toalety (nechtěně !) je už pro mne normální. Pravda, poslední dobou to naštěstí polevilo, neboť ubylo avantgardních vyobrazení dam a pánů na dveřích. Upřímně řečeno, mně stačí i klasické samčí a samičí symboly, které si vytrvale pletu od osmé třídy základní školy.
Sběratelkou rodinných záchodových historek jsem se stala už v dětství. Mívali jsme chatu na kopci, kde byla velká nouze o vodu. Osada na skále. Jen pro upřesnění - teď vyprávím o šedesátých letech minulého století. Tátovi kdosi řekl o proutkaření. Ač opovrhoval čímkoliv, co nebylo reálné, zkusil štěstí s dubovým (!) proutkem. A fungovalo to. Našel vodu, ale pod naším suchým záchodem. Proutek tam reagoval tak, že praskala i kůra, jak prudce se stáčel dolů. Největší problém byla ale sama kadibudka, vlastní tátovo dílo, a to i s nezbytným srdíčkem ve dveřích. Zbourání bylo pro tátu nepřijatelné. A tak inspirován tehdy velmi populárním stěhováním kostela v Mostě, vymyslel něco nevídaného. S kamarádem vyrobili jakési máry, záchod opatrně podřízli a přenesli na improvizovaná nosítka. Jak známo, v Ćechách se všechno rozkecá. Náš plot byl ověšen sousedy z blízkého i dalekého okolí, kteří sledovali novou historickou událost a řvali smíchy. Táta s kamarádem kráčeli, jakoby nesli japonského císaře. Ale povedlo se. Záchod byl přestěhován a na jeho místě jsme do roka (kutáním v břidlici) narazili na silný pramen.
Druhá historka se váže k našemu starému bytu na Vinohradech. Silné zdi, bytelné dveře, historické zámky. Dřevní doba bez mobilů. Ráno jsem se chystala do práce, ségra taktéž. Potřebovala jsem jí něco říct, ale seděla na záchodě a neslyšela mne. Tak si pootevřela dveře a já stojíc za nimi, jsem vše zopakovala. Pak jsem dveře přirazila a odešla jsem. Zhruba za dvě hodiny v práci telefon. Hysterický hlas mé sestry mi oznámil: MOC TI DĚKUJU, ZAMKLA JSI MNE NA ZÁCHODĚ! (nevědomky a ze zvyku jsem po zabouchnutí otočila klíčem). Okamžitě jsem vcelku logicky zareagovala A ODKUD VOLÁŠ? To už na mne ječela, že tedy asi zvenku a že je ještě doma. A já zas, jak se dostala ven? A ona, že vyrazila dveře. JAK? Prý se vždycky rozběhla (náš záchod měl cca 1,5 x 1,5 m) a ramenem šla proti dveřím. Předtím se ovšem skoro hodinu snažila rozmontovat zámek nářadím, které tam bylo uloženo v bedýnce. Při marných pokusech dveře vypáčit zlomila dva šroubováky. Pak je vyrazila i s částí futra. Copak za to může, že je tak silná ?
I další příhoda je spojena se ségrou. Na chalupě máme záchod v bývalém kozím chlívku naproti hlavnímu vchodu do baráku. Byla noc, sestra seděla v oné místnosti, hulila a četla si Vlastu. Jak později vypověděla, domnívala se, že kdosi na naši samotu přijíždí na motocyklu. Vzápěti ale s hrůzou zjistila, že na záchod vletěl sršeň a doráží na lampu. Jelikož je alergická, byla strachy bez sebe. Já v tu chvíli stála ve dveřích chalupy a hleděla na hvězdy. Najednou slyším nějaké sípění a šourání. Ségra se pomalu šinula ze záchoda v podřepu, na hlavě měla Vlastu a kalhoty u kolen. Vypadala téměř jak Večerníček. Šeptem volala o pomoc. Dodnes lituji, že jsem neměla po ruce foťák. Sršeň nesršeň.
Závěrem má story. Před lety jsem pracovala ve velkém podniku, kde probíhala rekonstrukce. Dlouhá chodba, pánské a dámské záchody vedle sebe, jak to bývá. Vyšla jsem z kabinky a myla jsem si ruce. Jak to tak my ženské děláme, koukala jsem do zrcadla nad umyvadlem. A nevěřila jsem svým očím. To přece nejsem já... to je kolega Karásek..! Kdosi vyboural stěnu nad umyvadlem a neobtěžoval se díru zakrýt, takže bylo vidět vedle k pánům. Zmohli jsme se na pozdrav (oba v lehkém šoku) a já se vrátila do kanceláře. Tam jsem se smíchem povedenou historku vyprávěla svým spolupracovníkům. Jeden z nich se na mne pátravě zadíval a nechal si popsat, kde přesně máme umyvadlo. Poté zakroutil hlavou a povídá: KARÁSEK NESTÁL U UMYVADLA, U TÉ STĚNY MY MÁME NĚCO DOCELA JINÉHO ....
A já pochopila proč jsem v očích kolegy Karáska viděla i záblesk hrůzy .....
