Válka šatů

Byly jednou tři kolegyně. Vzájemně se neměly rády. PRVNÍ nesnášela DRUHOU, DRUHÁ PRVNÍ a obě svorně nenáviděly tu TŘETÍ. Protože TŘETÍ byla nejmladší a nejhezčí. Ale plat z nich měla nejmenší.  

Tahle TŘETÍ měla vkus a uměla šít, pročež ty dvě nasírala prakticky obden. Byla totiž pilná a  často si něco spíchla. A hned model vyvětrala v práci. Nedělala to schválně. Prostě taková byla. Ráda nosila nové a hezké věci. Prostě originály.  Vždycky a zásadně byla  chic. Uměla nakupovat, kombinovat doplňky a hlavně všechno přirozeně a patřičně odprezentovat.  Zvládala to za pár šupů. Nic jiného jí nezbývalo, jelikož nebyla bohatá.

DRUHÁ na tom byla finančně skvěle. Byla hubená jak uschlá větev, a proto se zdála být skvělým věšákem na drahé šaty. Navštěvovala exkluzivní butiky, kde jí občas dobře poradili. Jenže když byla bez dozoru, docházelo k přešlapům typu pojízdné střelnice tažené mercedesem.  No a tahle bohatá a nevkusná DRUHÁ zbožňovala chválu a obdiv. Proto se ráda promenovala po chodbách sem a tam. Nebo vyfabulovala pracovní problém a konzultovala jej postupně u kdekoho, přičemž se kroutila jak bajadéra. Až se konečně někdo chytil a pošimral její oblečené ego.  Své hadí tance často provozovala i u kolegy o patro níže.  Jenže,  co čert nechtěl,  sídlila tam i ona TŘETÍ, co vždycky vypadala líp. A překážela! Právě tady chtěla DRUHÁ slyšet ona sladká slůvka šatové chvály! Většinou to nevyšlo, a proto byla TŘETÍ v permanentní klatbě.

Tu PRVNÍ vytáčely svými outfity obě. DRUHÁ i TŘETÍ. Denně. Na TŘETÍ neměla, a tak se snažila dohnat DRUHOU. A pokud možno ji trumfnout.  Rozpoutala lítou válku šatů. Ale jak byla zběsilá, nakupovala zbrkle. Navíc měla velký zadek a vůbec byla protivná, takže se nějak nedařilo. Přesto si opakovaně pořizovala drahé modely, které jí nepadly. Jejímu zmíněnému arogantnímu zadku scházela už jen tykadla na vyhledávání sedadla. Přesto se nosila jako leghornka před snůškou a pravidelně se producírovala u toho samého kolegy jako DRUHÁ, neboť ho tajně milovala. Jemu to bylo jedno. Prostě chlap.

Jak už ale víme, o patro níž se vyskytovala i TŘETÍ. A DRUHÁ tam často bajadérovala. Pročež PRVNÍ šílela. Žárlila. A protože se neuměla ovládat, vylévala si vztek na TŘETÍ, přestože se profesně, střihově a barevně snažila předehnat DRUHOU.  Situace došla až tak daleko, že PRVNÍ začala TŘETÍ nenávidět.  Využila svého vyššího postavení a dusila ji pracovně. Jinak to stejně nešlo. TŘETÍ to sice otravovalo život, ale protože byla veselá kopa, našla si ve válce šatů něco pozitivního. Zábavu.

Začala totiž pozorovat DRUHOU a PRVNÍ, jak si jdou po výstřihu a rozparku. Model stíhá model. DRUHÁ si něco koupí a PRVNÍ z toho udělá karikaturu. Kolega o patro níž je stále rušen. Při pracovních setkáních si jsou obě ŘADOVÉ ČÍSLOVKY podobné. Neboť po sobě koukají jak dvě mamby. Občas i syčí.

A TŘETÍ? Ta s úsměvem čeká, kdy se do sebe pustěj nůžkama…

A jaké z této historky plyne ponaučení? Že i válka šatů dělá člověka. Bohužel…