V nejhorší čas na nejhorším místě

Osud k ní byl velmi krutý. Stala se jednou z oněch šesti milionů. Neteř Gustava Mahlera, rakouská houslová virtuozka Alma Rosé byla totiž Židovka...

To nejhorší místo byla Osvětim. Když tam Almu v červenci roku 1943 deportovali, stala se šéfkou místního dívčího orchestru. Děsivého hudebního uskupení, které založila hlavní dozorkyně Maria Mandelová, vězni všeobecně přezdívaná  Bestie.

Ale začneme v době, kdy ještě nikdo netušil, jak strašné časy přijdou. Tedy ve Vídni v roce 1906, kdy se Alma narodila. Její maminka, mladší sestra hudebního skladatele Gustava Mahlera, pocházela z Jihlavy. První česká stopa v Almině životě. A bude jich víc...

Almin otec  Arnold Rosenblum byl koncertním mistrem v orchestru vídeňské opery. Změnil si jméno  - na jednodušší a umělecky lépe znějící - Rosé. Jako skvělý houslista byl také dlouho v čele Vídeňských filharmoniků a ještě k tomu koncertoval  se svým vlastním smyčcovým kvartetem.

A tak se se houslistkou stala i Alma. A velmi dobrou. Pak v roce 1928 našla svou druhou životní českou stopu. Zamilovala se do u nás v současnosti téměř zapomenutého, ale skvělého houslisty Váši Příhody, který hrál v kvartetu jejího otce. V roce 1930 se vzali a mezi koncertováním po celé Evropě žili ve Skutči, kde měl Váša Příhoda vilu. Alma často cestovala, protože měla svůj vlastní dámský orchestr, který založila v roce 1932. Jmenoval se Die Wiener Walzermädeln, tedy Vídeňská valčíková děvčata.  A slavila s ním úspěchy. Jenže v manželství se jí moc nedařilo, a tak se po pěti letech s Vášou Příhodou rozvedli. V Brandýse nad Labem. Zůstali ale přátelé. Proto po válce nemohl Váša Příhoda pochopit, že ho Alma nepožádala o pomoc, když na tom byla nejhůř. Celou válku se totiž domníval, že je jeho bývalá žena v Anglii.

Věděl totiž o tom, že když přišel v roce 1938 anšlus Rakouska, stihla Alma s otcem ujet do Londýna. Jen tak tak. Jenže pak chtěla Alma dostát svým koncertním závazkům a po nějakém čase se vrátila sama na kontinent. Do Holandska. Neměla to dělat, protože ji tam zastihla německá okupace. Došlo jí, že je zle. Snažila se zachránit náboženskou konverzí a fingovaným sňatkem s holandským inženýrem. Chabé zbraně proti nacistické důkladnosti. Navíc byla Alma slavná a o jejím židovském původu se vědělo. Však i hudba jejího strýce byla v Německu už dávno zakázaná...

Nakonec musela Alma utéct do Francie. Jenže německá okupace ji dostihla i tam. Koncem roku 1942, při pokusu o překročení hranice do Švýcarska, Almu zadrželo a odhalilo gestapo. Už nebylo úniku, a tak skončila v proslulém internačním táboře v Drancy. Na několik měsíců. A v červenci následujícího roku šla do transportu č. 57. Přímo do Osvětimi.

Když v koncentračním táboře zjistili, koho před sebou mají, začala dozorkyně Maria Mandelová hned jednat. Už nějakou dobu v Osvětimi fungoval její projekt - dívčí orchestr. Zatím byl složený především z amatérských hudebnic. Byla v něm sekce smyčcových nástrojů, ale také nástroje poměrně netradiční, jako např. akordeon a mandolína. Jelikož se "Bestie" považovala za milovnici a hlavně znalkyni hudby, okamžitě sesadila z funkce polskou učitelku a vedoucí orchestru se stala Alma. A s tím přišla i funkce kápa. Tedy privilegované postavení mezi ostatními vězeňkyněmi, což jí k všeobecné oblibě moc nepomohlo...

Alma byla vždycky náročná. Na sebe i na své vídeňské valčíkové kolegyně. A stejně vedla i orchestr v Osvětimi. Hudební těleso, které mělo za povinnost hrát za úsvitu i za soumraku u brány, když vězňové odcházeli a pak se vraceli z nucených prací. Orchestr také musel každou neděli hrát pro potěchu dozorců a esesáků. Občas pořádali i povinné koncerty pro vězně. Podle svědectví několika přeživších členek orchestru vedla Alma svůj soubor pevnou rukou a na tak vysoké umělecké úrovni, jak to jen šlo. A to, že byla kápo ji zřejmě hodně poškodilo. Po válce totiž vyšly vzpomínky francouzské pianistky a zpěvačky Fanii Fenelon, ve kterých Almu vylíčila jako chladnokrevnou mrchu, co myslela jen na sebe a pořád ostatní jen nesmyslně buzerovala. A protože podle její knihy nazvané Playing for the time  napsal Arthur Miller scénář pro stejnojmenný televizní film, zaselo se semínko zloby...  Alma Rosé byla světu představena jako veskrze negativní postava podlézající "Bestii" Mandelové. Naštěstí se hned nato ozvaly další členky orchestru, např. dosud žijící violoncellistka Anita Lasker-Wallfisch. Velmi razantně začaly Almu bránit. Uvedly, že Alma se naopak  snažila všechny chránit a udržet je při životě. Což se jí vlastně povedlo, protože měly - relativně - co jist,  žádná z orchestru neskončila v plynu, ani nebyla jinak zavražděna. Členky, které onemocněly, byly vždy řádně ošetřeny a uzdravily se. Almě se často podařilo sehnat i léky. Něco neuvěřitelného v porovnání s podmínkami ostatních židovských vězňů.

Jen Alma nepřežila. Počátkem dubna roku 1944 těžce onemocněla. Prý se jednalo o smrt z vyčerpaní po intoxikaci jídlem nebo že možná onemocněla tyfem. Po válce se dokonce hovořilo o tom, že šlo o vraždu jedem ze žárlivosti k jejímu postavení. Měla ji mít na svědomí některá ze členek jejího orchestru.  Nikdy to ale prokázáno nebylo.

Alma Rosé zemřela v Osvětimi 4. dubna roku 1944. Náhoda tomu chtěla, že jsem vám ji představila jen pár dnů před jejim smutným výročím...