Už odkvetly akáty. Je po létě.

Nešířím poplašnou zprávu. Výše uvedený povzdech je legendární konstatování naší babičky. Slýchali jsme ho každý rok a smáli jsme se jeho absurditě.

Život se s babičkou nikdy nemazlil, a tak se ani ona nemazlila s námi. Ale měla nás moc ráda, to jsme věděli.  Její láska se projevovala především strachem o naše životy. Skoro celé prázdniny byla s námi na chatě. Noc co noc nezapomněla dát za dveře sekyru. Periodicky jsme se sestrou procházely nenápadným výslechem na téma možný úchyl v našem okolí.  S ohledem na fakt, že babička byla velmi cudná, docházelo v tomto směru často ke značně komickým situacím.

Jelikož babička ovdověla velmi mladá a se dvěma malými dětmi, naučila se šetřit. A to tak, že velmi.  Stal se z toho její celoživotní sport. Po Praze chodila zásadně pěšky,  topila jen když teplota klesla pod mínus deset a vařila velice svérázným způsobem.

Pokud by ještě žila, nebyl by pro ni problém vyfouknout  Babicovi  televizní kšeft.  Jak ta uměla nahrazovat!  Například její řízky z bůčku. S ohledem na krizi předávám recept dál (jeden nikdy neví): ostrým nožem naplocho vyříznete z bůčku jeho libové části a upravíte je do tvaru řízku. Naklepete, osolíte a obalíte.  Chutná to zhruba jako smažený kecky.  Ale nutno podotknout, že ze zbytků  bůčku ještě vyškvaříte sádlo a získáte i chutné škvarky!

Na druhou stranu ale babička z mála tvořila doslova kulinářské skvosty. Naučila nás kosmatice (smažené bezinkové květy), nastavovanou kaši, placičky ze syrového strouhaného květáku nebo kmínovou polévku. Nikdy nezapomenu na její „myši“. Ošizené koblihové těsto, vykrajované lžicí a po usmažení polévané malinovou omáčkou (nebo jinou, podle toho, co les dal). Recept na ně neexistuje, a tak se mi je nikdy nepodařilo napodobit.

Byly ale dny, kdy se to vydržet nedalo. Nejen zmíněné řízky z bůčku, ale i mléčná polévka, kynutý bramborák nebo obalované vemínko, od kterého na talíři odskakovaly vidličky.

Jak vidno, byla naše babička zvláštní osobnost. Nejen ve vaření. Léto pro ni končilo s akáty, protože měla ráda jejich vůni.    

Teď je zrovna je jejich čas a na Klínovci sněžilo. Poprvé v životě mám strach, že babiččin výrok zas tak absurdní nebyl.

Související článek :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/c/323661/Kdyz-si-nas-dedecek-babicku-bral.html