Týraná císařovna

Domácí násilí se může vyskytnout i v nóbl rodinách. To už dávno víme. Ale že by císař mlátil císařovnu, to se vidí málokdy…

Bohužel tomu tak bylo. V Brazílii. Ale začneme od začátku. Ve Vídni, kde od roku 1792 panoval jako poslední císař Svaté říše římské národa německého František II. Do roku 1806, jelikož pak už byl jen císařem rakouským a králem českým a uherským. Právě jeho jezdeckou sochu máme od roku 2003 na Smetanově nábřeží na tzv. Krannerově kašně. Znovu. Jelikož ji v roce 1919 samostatností rozjásaní Čechové nechali odstranit.

A tenhle císař František byl od roku 1791 podruhé ženatý. Se svou vlastní sestřenicí Marií Terezií Neapolsko-Sicilskou, která mu za 16 let manželství povila dvanáct dětí. Dospělosti se dožilo jen sedm a většina z nich byla nějak postižená. Hydrocefalem, epilepsií, křivicí a všeobecně nižší inteligencí. I debilitou, bohužel. Ale přesto některé z nich dosedly na trůny: Marie Luisa jako manželka Napoleona Bonaparta na francouzský, Ferdinand I. Dobrotivý dědičně na rakouský a Marie Leopoldina na zbrusu nový trůn brazilský.

Budoucí brazilská císařovna se narodila roku 1797. V rodině představovala jednu z mála výjimek, protože byla zdravá a značně inteligentní. Leopoldina měla velký hudební talent a velmi dobře malovala. Dokonce se zabývala fyzikou a botanikou. V roce 1816 se její otec poradil se svým všemocným kancléřem Metternichem, kam s touhle princeznou. Volba padla na portugalského korunního prince Doma Pedra, který žil zrovna v Braziílii, kam ho roku 1807 vyhnal Leopoldinin švagr Napoleon Bonaparte. To jsou propletence, co? Když později Napoleon padl a otec Doma Pedra se zase stal portugalským králem, vyhlásil Brazílii rovnoprávným královstvím pod portugalskou korunou.

Zásnuby proběhly už v únoru roku 1817 ve Vídni. V zastoupení. Princezna při té příležitosti obdržela pouze ženichův portrét a byla údajně nadšena. Vehementně se začala na nový život za mořem připravovat. Učila se portugalsky, studovala mapy a všechny dostupné zprávy a cestopisy o Braziílii. Už v květnu byla svatba. Zase ve Vídni a zase v zastoupení. A počátkem června novomanželka s početným doprovodem odplula do Ria de Janeira, kam dorazila až počátkem listopadu. A tam se prakticky hned slavila svatba číslo dvě. Už s oběma hlavními aktéry.

Zpočátku vypadalo manželství šťastně. Asi tak měsíc. Pak se totiž Leopoldina stala svědkem těžkého epileptického záchvatu svého manžela. Jelikož o jeho nemoci vůbec nevěděla, byl to pro ni šok. Upřímně řečeno, čemu se divila?  Na to přece mohla být z domova zvyklá. Možná ale právě proto, jelikož věděla, co ona nemoc představuje. Navíc nebyla Leopoldina spokojena ani se svým sídlem. Byla zvyklá na jiný luxus. Měla pocit, že žije jen o trochu líp než rodiny místních plantážníků. Zřejmě měla trochu nos nahoru, neboť jí brazilští dvořané připadali primitivně neotesaní. A tak asi remcala. Měla proč, jelikož k tomu všemu ještě přišla na fakt, že manžel je otcem několika nemanželských dětí a stále oplývá milenkami. A z toho začala být depresivní. Trošku se rozveselila, když se jim roku 1819 narodila první dcera Maria da Gloria.

Mezitím se politická situace v Brazílii změnila a začala nahrávat jejich ambicím.  Začal boj za nezávislost. Dom Pedro se na radu Leopoldiny šikovně zapojil a 12. října roku 1822 byl korunován brazilským císařem coby Pedro I. Leopoldina korunována nebyla, ale titul císařovna obdržela jako manželka. Však se taky o tohle císařství zasloužila - ji napadlo využít národně osvobozenecké hnutí k převzetí moci. A hlavně díky jejím konexím a původu uznali Habsburkové Brazílii jako suverénní stát.

Svého manžela Leopoldina pořád milovala, i když se k ní choval strašně. Byl často vzteklý a míval záchvaty zuřivosti. Což se jí později stalo osudným. Zatím ale Leopoldina rodila každý rok jedno dítě. Většina z nich ale zemřela. Přežila jen Maria da Gloria, budoucí portugalská královna, dcery Januaria Maria a Francisca Carolina a syn Pedro, ze kterého se později stal druhý brazilský císař.

Manželství bylo stále problematičtější. Císař pokračoval ve svých záletech tak vehementně, že ho dokonce jeho manželka párkrát vystěhovala z paláce. Když se vrátil, docházelo k prudkým hádkám a nejen k nim. Bylo veřejným tajemstvím, že císař nejde pro ránu daleko a že jeho fyzické útoky na císařovnu bývají dost brutální.  Leopoldinina trudnomyslnost se stále prohlubovala. Pochopitelně…

Až přišel prosinec roku 1826. Leopoldina byla v jiném stavu a na císaře to zase přišlo. Při hádce ji tak zbil, že potratila. Její zdravotní a psychický stav se prudce zhoršil. Zemřela za pár dní - 11. prosince roku 1826. Bylo jí jen 29 let… 

Okolnosti císařovniny smrti se samozřejmě ututlaly. A Pedro I.? V roce 1827 se oženil podruhé s vnučkou bývalé francouzské císařovny Josefíny, se kterou se kdysi rozvedl Napoleon. Nová manželka se jmenovala Amélie de Beauharnais a brazilskou císařovnou dlouho nebyla. Císařova povaha se totiž odrážela také v politice. Pedro I. byl velice autoritativním vládcem, což vzbuzovalo značnou nevoli a odpor. Země navíc začala padat do ekonomické krize.  Po vleklých sporech donutil brazilský parlament roku 1831 Pedra I. k abdikaci a na trůn dosadil jeho pětiletého syna, kterého měl s Leopoldinou. Jako Pedra II. 

Bývalý císař zemřel roku 1834 v Portugalsku. Svou první ženu, kterou měl částečně na svědomí, přežil jen o osm let.

A jakoby jakýsi tragický prst pořád na dynastii ukazoval i v současnosti. Poslední Dom Pedro (nar. 1983), potomek císaře Pedra I. a nešťastné Leopoldiny leží někde na dně oceánu. Byl totiž jedním z pasažérů v letadle Air France z Brazílie, které 1. června roku 2009 zmizelo kdesi v Atlantiku...

Fakta: cassovia.sk