Transvestitka (sv. Marina, zvaná Mnich)

Léta se vydávala za chlapa a nepřišli jí na to. V mužském převleku dokonce vychovala dítě, které vůbec nebylo její.

Proč? Jelikož byla pokorná a chtěla být mnichem. Svatá Marina, zvaná Mnich.

Další ze světic, kterou líčí jen legendy. Prý žila buď v 5. nebo v 8. století. Katolická církev ji oslavuje 18. června. Snad. Jelikož literatura tápe i v datech svátku. Našla jsem několik možností. Marinu Mnicha velmi oslavují i křesťané  syrské, arménské a koptské církve. Taky pokaždé v jiný den.

Marina se narodila v křesťanské rodině, zřejmě na území dnešního Libanonu. Po smrti matky ji vychovával otec Eugenius. Když už měla Marina věk na vdávání, rozhodl se Eugenius, že opustí světský život a stane se mnichem.  Ale dívka se vdávat nechtěla. Naopak - chtěla s otcem do kláštera Qannoubine v údolí Qadisha (=svatém).  Problém byl ale v tom, že to byl mužský klášter. A tak to vyřešili jednoduše. Dívka si oholila hlavu, převlékla se za chlapce a do kláštera je s tátou přijali oba. Francouzský manuskript ze 14. století zobrazuje, jak asi dotyčný příjem vypadal (obrázek je v přehledu blogů - Marina coby chlapec je v červeném).

Otec Marinu kryl. Žili spolu v jedné cele. Mnich Marino (původně Marina, samozřejmě) byl v kolektivu velmi oblíbený pro své jemné vystupování a krásný hlas. Žil ale velmi asketickým životem, pilně studoval a modlil se. A pak najednou zůstal se svým tajemstvím sám. Jeho otec zemřel. Marino přitvrdil. Modlil se, postil a už skoro úplně zapomněl, že je vlastně ženská.

Jednoho dne ho opat vyslal, aby ve městě vyřídil jakousi klášterní záležitost. Marino se ubytoval v hostinci, jehož majitel měl překrásnou dceru. A ta měla vášnivé pletky s jedním římským vojákem, ubytovaným tamtéž. Když s ním otěhotněla, vymyslela povedená milenecká dvojka, že to hodí na mnicha Marina. Že jako nebohou dívčinu znásilnil a nechtěné dítě pak budou moci odložit do kláštera bez problému. A jakmile se na dívčino těhotenství přišlo, podraz zrealizovali.

Rozzuřený hostinský vletěl do kláštera a začalo drama. Opat vyslýchal  Marina, ale ten jen klečel s hlavou skloněnou. Nijak se nebránil a děl, že přijme jakýkoliv trest. Opat byl bez sebe, že Marino nijak neodporuje, pročež usoudil, že se vlastně k ohavnému činu zprznění přiznal. A vyhodil ho z kláštera. Marino ani necekl a utábořil se za branou ve výklenku s křížem. Dál se modlil a rozjímal. Žil jen z milodarů a z toho, co mu občas ostatní mniši přinesli. A pak mu ještě něco přinesl  i onen hostinský. Chlapečka, který se narodil  jeho zhýralé dcerce. Že prý, když je táta, tak ať se stará. A tak se Marino o kluka, kterému dal jméno Fortunatus,  staral až do jeho deseti let. Pod širákem u kláštera.

Ostatní mniši za oba zatracence u opata tak dlouho lobbovali, až se uvolil vzít Marina do kláštera zpátky. A s ním i chlapce.  Marino se opět stal příkladným mnichem a k tomu všemu ještě dělal ty nejhorší a nejtěžší práce, které mu jeho představený uložil jako pokání. Pročež se Marino nejen udřel, ale zřejmě i upostil a umrskal. Takže zhruba za dalších deset let těžce onemocněl. A za tři dny umřel.

A je to tu. Odhalení! Když Marina chtěli omýt a převléknout do rakve, nevěřili mniši svým očím. Ženská! Jak by mohla přivést někoho do jiného stavu? A běželi za opatem. Ten byl v šoku taktéž a litoval, jaké nespravedlnosti se na Marinovi, tedy spíš Marině, dopustil...

A tak jí vystrojil alespoň velkolepý pohřeb, na kterém zdůraznil její kvality, co se pokory a odříkání týče. A když se k tomu všemu ještě zjistilo, že poloslepý mnich, který omýval Marinino tělo, zázračně prohlédl a vidí zas jako rys, o věčnou slávu svaté Mariny bylo postaráno.

U nás ji moc neznáme, ale v Itálii se po ní jmenuje pár vesnic a měst. San Marino ale ne. To má na svědomí jiný svatý Marinus. Opravdovský chlap. O něm ale někdy jindy. Stejně tak jako o jiné Marině, se kterou Marinu Mnicha také zaměňují. Tou je Markéta Antiochijská, v Řecku a ve východní církvích zvaná Marina. To jsou propletence, co? A to jsem ještě nezmínila, že si Marinu Mnicha lidé pletou i se sv. Pelagií Antiochijskou, prostitutkou. Ta se ke stáru tak vehementně kála, že se taky raději  převlékla za muže a tvrdila, že je Pelagius.

Zpět k té naší dnešní. Svatá Marina (někdy také Marino, Marinus nebo Marinos) je patronkou několika italských měst, např. Santa Marina di Milazzo nebo Santa Marina Salina. V kaplích nebo kostelech má hodně obrazů i soch. Umělci ji povětšinou zobrazovali jako mnicha s krucifixem a velmi často s chlapcem Fortunatem.

Výjimečná svatá, jelikož se proslavila hlavně tím, že prožila život jako muž...

Literatura : www.preguntasantoral.es

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html