Tak pro ni mám velkou slabost. Jelikož po ní dostala jméno moje milovaná kamarádka, která mi několik let v Mexiku suplovala sestru.
Celé křestní jméno mé kamarádky Tere je v originále až k neuvěření. Sledujte: Onésima Teresita del Niňo Jesús y de la Cara Santa. Tedy: Velepracovitá Terezička od Dítěte Ježíše (Ježíškova) a svaté Tváře. Tak tohle uměj snad jen v Jižní Americe...
A teď k té svaté Francouzce z Lisieux, co dneska slaví. Narodila se roku 1873 v Alenconu jako Tereza Martinová (Thérèse Martin). Byla nejmladší z devíti dětí. Když byly Terezce teprve čtyři roky, zemřela jí maminka. Tatínek se poté s početnou rodinou přestěhoval k příbuzným do Lisieux. Náhradní maminkou se Terezce stala její starší sestra Pavlína.
Rodina byla velmi katolická a zbožná. A tak v roce 1881 začala Terezka chodit do školy k benediktinkám. Už za rok nastal v jejím životě zásadní zlom. Sestra Pavlína se rozhodla stát jeptiškou a vstoupila do kláštera karmelitek v Lisieux. A stala se Anežkou od Ježíše. Už tehdy Terezka zatoužila jít s ní. Ale byla ještě moc malá. No a když v roce 1886 šla za Anežkou od Ježíše do kláštera i její další sestra Marie, byla si Terezka svým dalším osudem jistá.
Na zvláštní povolení biskupa a s vědomím papeže vstoupila Terezka do řádu už v patnácti letech. A přijala jméno Tereza od Dítěte Ježíše (Ježíškova) a svaté Tváře. Zvláštní je, že zpočátku nebyla mezi spolusestrami vůbec oblíbená. Měly ji za pyšnou a domýšlivou. Možná to bylo tím, že dívka trpěla častými stavy úzkosti i záchvaty paniky a vyhledávala samotu. Stále o sobě pochybovala, možná i vinou častých sporů s bigotní představenou, která si na ni "zasedla".
Situace se výrazně změnila, když se převorkou stala její rodná sestra Pavlína, tedy Anežka od Ježíše. Na její popud začala Tereza sepisovat své vzpomínky na dětství, které byly po její smrti vydány pod názvem Dějiny duše.
V té době se začala projevovat její všeobjímající láska k bližním i četné mystické zážitky nevěsty Kristovy. Nad ostatními prý vynikala pokorou a prostotou, čemuž učila také novicky.
Ale život v klauzuře, ze které se nevzdálila od patnácti let, si vybral svou daň. Klášterní život karmelitek byl velmi těžký (proto měla problém s přijetím tak mladá) - málo spánku, půsty, zima...
Terezka onemocněla tuberkulózou. V roce 1896 se nemoc velmi zhoršila a začala opakovaná chrlení krve. Nemocná dívka snášela nemoc velmi statečně a se svou už příslovečnou pokorou. Podle vlastních slov "obětovala život za obrácení hříšníků, za kněze a za šíření víry". Prý také slíbila, že po její smrti budou z nebe pršet růže. Zemřela 30. září roku 1897. Bylo jí jenom 24 let...
Jestli růže opravdu pršely nevím, ale jsou Terezčiným hlavním atributem. A proč se jí říká všeobecně Terezička? Aby se tak odlišila od jiné slavné karmelitky - Terezie od Ježíše ( z Ávily).
Za svatou byla Terezička prohlášena roku 1925. Jedním z důvodů prý i byl neskutečný počet zázraků, které se neustále děly. Je druhou patronkou Francie (spolu s Janou z Arku), ale také karmelitek, misií, misionářů, zahradníků, letců a veškerých nemocných. A je "učitelkou církve".
Stejně je zvláštní vidět svatou na fotografiích. Byla to mladá dívka, co šla za svým snem a přesvědčením. A tak ji nesuďme...
Jelikož o své cestě sama řekla: Mým povoláním je láska...
Námět: Rok se svatými (Schindler a Schauber), obrázky z internetu
