Tělo v Padově, hlava v Praze (sv. Lukáš)

Uměl psát, hezky maloval a procestoval půlku světa. Zaživa i po smrti. A částečně se dostal až k nám...

Dneska slaví. Svatý Lukáš, evangelista. Povoláním lékař, původem Syřan z Antiochie. Nikdy se s Ježíšem nesetkal, ale přesto se počítá mezi jeho učedníky.

Podle legendy měl velkého koníčka: maloval portréty Panny Marie, protože chtěl věrně zachytit její tvář. Takových ikon a obrazů je po světě několik. Ten nejslavnější je v Římě (viz vpravo), v bazilice Santa Maria Maggiore (také Santa Maria della Neve - P. Marie Sněžná). U nás v Praze zmíněnou skutečnost připomíná podobný mozaikový obraz  P. Marie Sněžné na průčelí stejnojmenného gotického kostela na Jungmannově náměstí.

I když je Lukáš patronem malířů, zřejmě nemaloval vůbec. Asi jde jen  špatný přenos informací. Ve svém evangeliu totiž Pannu Marii tak věrně popsal, že ji vlastně vyportrétoval. A z toho to vzniklo...

Lékařem ale byl a spisovatelem taky. Mimo slavného a čtivého evangelia napsal i pokračování dějin prvotní církve - Skutky apoštolů. Tedy, alespoň mu je připisují. Cestoval snad i se sv. Markem, ale  nejvíce se sv. Pavlem. Zvládl s ním druhou apoštolskou cestu a taky společně navštívili Jeruzalém. Pak ale Pavla v Římě zavřeli, takže Lukáš pokračoval sám. Prý evangelizoval Dalmácii, část Galie, Itálie a taky Makedonii. Legenda hovoří i o Horním Egyptě.

Evangelista Lukáš prožil dlouhý život. Když mu bylo 84 let, údajně zemřel přirozenou smrtí v Řecku. Ale - podle jiné verze - ho ve městě Patras pohané oběsili na olivovníku. Pohřbili ho v Thébách (dnes Thisvi). Jenže pak jeho ostatky přestěhovali do Konstantinopole. A když v Byzanci probíhaly v 8. století obrazoborecké bouře, přestěhoval jistý kněz Lukášovy ostatky do Padovy, aby je tak uchránil před zneuctěním. A tam už zůstaly, jenže...

...cestou do Milána navštívil Padovu v listopadu roku 1354 tehdy ještě pouze král Karel IV. A při té příležitosti získal hlavu světce, tedy "lebku s čelistmi a 15 zuby". Ostatky cestovaly přes Cremonu do Milána a pak i do Říma, kde byl Karel IV. dne 5. dubna roku 1355 korunován římským císařem. No a potom už lebka jela přímo do Prahy, kde je dodnes. Ve skvostném relikviáři. Také tu máme kousek světcovy kosti klínové (vpravo).

Na přelomu našeho tisíciletí se Lukášova lebka na nějakou dobu podívala do Padovy (dnes jsou evangelistovy ostatky v bazilice sv. Justiny), protože tam probíhalo antropologické zkoumání ostatků světce. Vědci potvrdili, že kosti patřily robustnímu muži ve věku cca 84 let, který měřil 163-165 cm. Měl krevní skupinu 0. DNA dále potvrdila, že lebka (byl proveden rozbor skalní kosti) patří ke kostře. Navíc se zjistilo, že došlo ke zlomení jazylky, což by potvrzovalo legendu o možné mučednické smrti oběšením.

A jak sv. Lukáše poznáme? Podle atributu býka - někdy i okřídleného - jelikož jeho evangelium začíná Zachariášovou obětí a býk byl židovské obětní zvíře. Dalšími poznávací znaky jsou pero, kniha nebo svitek a hlavně obraz Panny Marie.

Evangelista Lukáš je patronem Padovy, Bologni, lékařů, chirurgů, lékarníků, spisovatelů, malířů, knihařů, výtvarníků skla, zlatníků a někdy dokonce i právníků a řezníků. Zásadně chrání lidi před neštěstím a dobytek před nemocemi.

A ochrannou ruku drží prý i nad všemi svobodnými. Jelikož on sám byl single až do těch svých čtyřiaosmdesáti let ...

Námět: preguntasantoral.es; casopis.vesmir.cz; obrázky-internet