Shalom Eurovision Song Contest 2019 - konečně finále!

Tak to máme letos za sebou. Dokonce přišla i Madonna. Zřejmě už  víte, že příští rok pojedeme do Amsterdamu. Média se dokonale postarala. 

A tak se přidám i já se svým speciálním pohledem na věc. S dostatečným časovým odstupem. Vášně už vvychladly.Smířila jsem se s naším jedenáctým místem, i když to hodnou dobu vypadalo, že bychom mohli být v top pětce. Už neřeším ani svůj zvláštní hudební vkus, neboť vpřed se dostaly hity, které mi připadaly děsné. Zoufalou výjimkou je Itálie, které jsem přála vítězství. Skončila druhá. A hlavně jsem už skoro zapomněla na to, jak příšerně dokáže Madonna naživo zpívat

Úvod sobotního finálového večera byl velkolepý. Zase se povedly vtipně namíchané zvukové a obrazové sestřihy z historie Eurovize, v dalším šíleném ohozu  se předvedla loňská izraelská vítězka Netta, zapěla i Dana International. Když se všichni vyřádili, mohla největší a nejsledovanější nesportovní událost roku začít.

Jedničku si vylosovala Michela z Malty se svým roztančeným Chameleonem. Následovala zlatem krumplovaná Albánie. Tentokrát jsme dostali informací, že Jonida Maliqi v národním jazyce zpívá o emigraci svých krajanů v době komunistického režimu. A naštěstí i o návratu domů. Největší radost mi ale udělalo, že albánská megastar tentokrát nezpívala falešně jako minule. Balkánsky orientální efekt byl daleko působivější...

Jako třetí - za ohromného aplausu - nastoupili Lake Malawi. Opět se povedlo a končili s ovacemi. Po nich se v premiéře předvedly Sisters z Německa. Podle bookmakerů největší outsiderky klání. Po jejich produkci písně Sister, která nabádala k semknutí žen směrem vzhůru k lepším zítřkům, jsem zatušila, že k nějakému překvápku zde nedojde.

Sergej Lazarev z Ruska, co před dvěma lety dostal nejvíc hlasů od diváků a přesto skončil třetí, se zase  velesnažil. Dokonce se za pomoci zrcadel pomnožil a závěr písně pojal monumentálně ve stylu Alexandrovců. Mohutný sbor tvořil on sám v několika kopiích. Apropos - znáte? Má to sto vocasů a řve to jako kráva - co je to?...viz výše....

Krasobruslařka Leonora z Dánska zase zazpívala svou Love Is Forever v angličtině a francouzštině. Totální pohlazení duše po tom ruském byzantinismu. Líbivá hezká písnička, dobře zazpívaná. Jenže vzápětí zas hrůza. San Marino s děsivě falešným tévéproducentem Serhatem, co je Turek a pracuje jako zubař. Pomoc! Tupá odrhovačka "Say na na na" byla taky na..... Asi tušíte na co.

Následovala prezentace Severní Makedonie. Její "Proud" si nese pozitivní nálepku silné písně Tamara Todevska silného hlasu. Zpívá vážně dobře, ale ty šaty jsou fakt nějak divný. 

Pak Švédsko, co je favoritem, ale ne u mně. Afrošvéd to děsně prožíval, asi byl i na nervy z toho, že má druhé želízko v ohni. Složil song pro Velkou Británii! Abych se zocelila, přišlo kníkavé duolibido ze Slovinska. Někdy zjistíte, že vydržíte víc než zvíře... Přežila jsem i hanbatý Kypr s korálkovou Tamtou, co se vdala ve čtrnácti.

Po ní přišla trocha oddechu u superfavorizovaného Nizozemska, i když to moje srdcovka nebyla a nebude. Trošku pohřební cajdák u klavíru. Ale má záhadnou zápletku. Je o ztracené lásce a Duncan Laurence nechce prozradit o koho jde. Třeba kápne božskou teď, když vyhrál....

Řecko reprezentovala Katerine Duska, co je vlastně z Kanady. Jak už jsem zmínila minule - všeho až příliš: výpravy, barev, cukrlátkových kostýmů, kordů a tentokrát i hororového zpěvu, neboť zpěvačce zjevně selhával hlas.

A co čert nechtěl, následoval domácí Israel a Kobi Marimi. Muž mnoha hlasů, co kvůli kariéře herce sundal půl metráku z vlastního těla. To jediné mu můžem závidět. Jeho produkce totiž vypadala jako nesmrtelná Izerova parodie Petera Dvorského a Karla Černocha v "Láska prý". S tím rozdílem, že mistr pěvec izraelský změnil hlas víc než dvakrát a v závěru se hystericky rozplakal.

Náladu mi vylepšilo mé oblíbené Norsko se sámskym joikem a polární září. Jenže pak se v další premiéře představila Velká Británie s "hitem" od švédského soutěžícího. Byl tedy o chlup lepší než ten jeho vlastní, ale zpěvákovi Michaelovi Riceovi bych nedoporučovala chodit do hlubších tónů. Zmrvil tak celý začátek. Ale v té hrůze to bylo fuk... 

Vzápětí mi díru do hlavy udělala trocha mohutné severské upřímnosti. Island. Uniklý megaježek z klece zase mlátil kladivem kolem sebe. SM hanibalové kanibalové řvali ještě víc než kopírovaný Rammstein. O tm,, že když nebude láska, zůstane na světě jen nenávist. Už i proto si mohli později odpustit mávání palestinskou vlajkou do záběru kamery.

Estonsku a jeho švédskému interpretovi Victoru Croneovi jsem minule zase doporučila nechodit do výšek. A koukejmese heleďmese, on se vylepšil! Jeho otravně divné country ale zůstalo. 

Běloruská šestnáctka Zena předvedla své hopky hopky ve stylu Britney Spears a Ázerbájdžán s Chingizem robotickou ruku s mohutným kavkazským volavým zpěvem v  závěru.

Následovala Francie, další zakládající země, která nemusí bojovat o finále. Zastupovala ji bytost s nejasným pohlavím jménem Bilal Hassani. Já prostě autory eurosongových hitů nechápu. Minulý rok zvítězila XXXXL zpěvačka s písní o toleranci, tak letos nasadíme XXXXL baletku. K tomu přidáme trochu znakové řeči produkované Asiatkou, bezpohlavního umělce a patřičně nosný text, že každej jsme ňákej. Že jim to není blbý, takhle se vopičit...

Itálie mě mile překvapila. Vítěz ze San Rema Mahmood s písní Soldi byl naprosto odlišný od všech. Zajímavý hlas, něco mezi rapem a popem, hezká rytmika, líbivý snadno zapamatovatelný refrén. Jasný adept na vítěze. Ale Nizozemsko se mu nakonec překonat nepodařilo...

Srbsko s Nevenou Božovič už ničím nepřekvapilo a Švýcarsko zas otravovalo svým tisíckrát okopírovaným refrénem protivné odrhovačky.

U Austrálie mi zase bylo líto, že nám neumožnili vidět, jak kolotající, komíhající a kolující operní zpívalku v kostýmu Sochy svobody sundávají z té štangle.

V samém závěru přišel zlý sen. Španělsko zase vyprodukovalo hopkající slátaninu v rytmu katalánské rumby. Zpěvák Miki byl odporně pozitivní a propagoval spad pásky z očí s tím, že teprve pak budeme žít lépe a radostněji...  

Uf. Tak jsme se dopracovali soutěživého konce. Následoval vycpávkový program do hlasování, jehož zlatým hřebem měla být Madonna. Před ní ale zazpívali na střídačku eurosongové hity svých kolegů slavní interpreti z minula. Mezi nimi Conchita Wurst. Připomněla se také izraelská vítězka z roku 1979 Gali Atari s Hallelujah - česká verze se jmenovala "Pějme píseň".

Madonna velkolepě nastoupila se svým chórem zpěváků a tanečníků a v oslavě třiceti let sveho hitu "Like a Prayer" dala transformované opáčko. Neměla to dělat. Bylo to tak úděsně falešný, že to bylo až smutný.   Promo singlu "Future" zvládla o trochu líp.

Když pak bylo ukončeno hlasování sms, začalo přímé spojení se zástupci odborných porot všech zúčastněných států. A tady Lake Malawi fakt jeli na dobré vlně. Nejvyšší počet dvanácti bodů dostali od Maďarska, Norska a Gruzie a Slovinska. Do naprostého vedení se překvapivě dostala Severní Makedonie s obrovským náskokem před Švédskem. Jenže pak přišly na řadu divácké hlasy a všechno bylo jinak. My jsme z první pětky spadli na 11. místo,  Severni Makedonie z vedení na misto osmé a raketově šlo nahoru Nizozemi, Rusko, Norsko. Další body získala Itálie, která pak i vedla. Nakonec se napínavě rozhodovalo mezi Švédskem a Nizozemskem. Výsledek už znáte.

Tak jsem to letos zase zkusila a ... MÁM TO ZA SEBOU!!!! 

Zase za rok?