Nějak mu nepřál osud. I když byl na vysokém postu, moc populární nebyl. Takže ho vyhnali. Pak mu dokonce vyvraždili veškeré příbuzenstvo. V cizině, kde chtěl konat dobro, ho zmlátili veslem a následně probodali skrz naskrz. Nakonec mu uřízli hlavu a narazili ji pro výstrahu na kůl.
Takhle prý hnali biskupa Vojtěcha z Čech (internet)
Jeho jméno se v posledních letech v Čechách opět stává populární. Nakonec, vždyť je jedním ze zemských patronů ...
No přece - svatý Vojtěch, kdo jiný?
Snad všichni víme, že se narodil jako Slavníkovec. V Libici nad Cidlinou v roce 957. Asi. Na studia ho poslali do Magdeburku, kde si pobyl devět let. Po návratu do Čech byl v roce 982 biřmován na Levém Hradci za účasti knížete Boleslava II.. Dostal druhé jméno Adalbert */, pod kterým se posléze proslavil po celém neslovanském světě.
V Praze začal velmi slibnou církevní kariéru u prvního pražského biskupa Dětmara. Po jeho smrti šel ihned na jeho post.
Nové koště dobře mete, jak známo. Biskup Vojtěch se s vervou pustil do zvelebování křesťanského ducha českého přemyslovského státu. Brojil především proti všeobecně praktikovanému mnohoženství a zakořeněným pohanským zvykům. Bral lidu všechno, co doposud považovali za posvátné: kácel uctívané stromy, likvidoval hájky, zasypával studánky, pálil oblíbené modly a domácí bůžky. Navíc se ještě snažil vymýtit nezřízené pití, což permanentně lízlé Čechy dost štvalo. Tohle rozhodně nebyla cesta k popularitě. Ovšem, tím největším trnem ve Vojtěchově oku byl skvěle fungující obchod s otroky. Jelikož tenhle superkšeft přinášel Přemyslovcům značné zisky, znelíbil se nový biskup i jim. A tak to začal mít Slavníkovec na svém postu dost těžké.
Pročež Vojtěch s bratrem Radimem (taktéž pozdějším svatým) roku 988 znechuceně opustil Prahu (zlí jazykové tvrdí, že ho vyhnali) a vydal se do Říma k papeži. Poté si pobyl několik let v různých klášterech. Dokonce složil i řeholní slib u benediktinů na římském Aventinu.
Biskup, který raději emigroval do Říma, než by se hádal se svým knížetem, nebyl pro Boleslava II. dobrou vizitkou. A proto kníže překročil svůj stín a vyslal do Říma poselstvo, keré mělo Vojtěcha přimět k návratu. Roku 992 pražský biskup prosbě vyhověl. Dokonce s sebou do Prahy přivedl i benediktinské mnichy, pro které založil v Břevnově první mužský klášter v Čechách (vysvěcen 14. ledna roku 993).
Jinak se domácí poměry moc nezměnily. A tak Vojtěch opustil svůj úřad podruhé a vrátil se do Říma. Když mu po roce ještě Přemyslovci s Vršovci vyvraždili celý rod, byla to definitivní tečka. Už se nikdy do Prahy ani do Čech nevrátil. Živý ne.
Nějakou dobu pobýval v klášteře sv. Alexia na Aventinu, ale pak se vydal do Polska ke knížeti Boleslavovi Chrabrému. Měli společný plán - misijní cestu k pohanům. A vybrali si pobaltské Prusy.
Misijní cesta Vojtěcha, Radima a jejich druhů vedla podél Visly a Gdaňského zálivu až na poloostrov Sambia, do nejbohatšího kraje východního Pruska. Evangelizaci zahájil Vojtěch svou oblíbenou činností - vykácením posvátných dubů. To Prusy dost nadzvedlo. Varovali Vojtěcha, že si jeho přítomnost na svém území nepřejí. Ten ale misi neukončil a dál dráždil hada bosou nohou.
Dne 23. dubna roku 997 "navštívil" posvátný háj na břehu jezera Družno. Trefil se zrovna do nějakého obřadu, takže ho pohanští ochránci území hned vzali po hlavě veslem a poté ho rituálně dobili oštěpy. Následně mi uřízli hlavu a tu pro výstrahu umístili na kůl. Radim, kterého zajali, si pak u Prusů nějakou dobu nedobrovolně pobyl. Přeživší byli propuštěni se vzkazem, že takhle skončí každý, kdo by se o něco podobného ještě pokusil.
Boleslav Chrabrý se bystře chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního světce a hlavně mučedníka. Vojtěchovy ostatky prý odkoupil od Prusů tak, že je vyvážil zlatem. Organizačně mu v tom pomáhal už propuštěný Radim, který se posléze (v roce 1000) stal prvním arcibikupem ve Hnězdně, kde také byl Vojtěch pohřben.
Dost rychle to šlo i s kanonizací. Vojtěch byl za svatého prohlášen už v roce 999 papežem Silvestrem II., a to přímo na žádost římského císaře Oty III.
Do Čech se sv. Vojtěch vrátil až roku 1039. Tehdy totiž kníže Břetislav I. podnikl válečnou výpravu do Polska a ve Hnězdně vyzvedl slavnostně nejen ostatky Vojtěcha, ale i Radima a také tzv. Pěti svatých bratří, což byli pokračovatelé neslavné pruské mise. Všech pět dopadlo obdobně jako Vojtěch.
Zmíněné mučedníkovy ostatky byly uloženy na Pražském hradě ve zvláštní kapli přistavěné k rotundě sv. Víta. Posléze tu kníže Spytihněv II. založil baziliku, kterou nechal zasvětit sv. Vítu, sv. Václavovi a sv. Vojtěchovi. No a ta zase byla po letech přestavěna na katedrálu, kterou tam máme dodnes.
Už od 11. století je sv. Vojtěch druhým českým patronem. Hned po sv. Václavovi. Je také hlavním patronem polské církve a dokonce Uher, jelikož údajně roku 994 pokřtil budoucího prvního uherského krále Štěpána.
Proslavený svatý. Jen měl tak trochu pech. Proto je jeho hlavním atributem veslo, kterým začalo jeho mučednictví. A oštěp, kterým bylo dokonáno. A také biskupské znaky, aby se nezapomnělo, kým byl.
Snad jen jednou v životě měl Vojtěch kliku. Že zrovna nebyl v Čechách, když se vyvražďovali Slavníkovci ...
*/ Glosa : k dalším takzvaným OOO (obecně oblíbeným omylům) patří, že Adalbert je německý ekvivalent českého Vojtěcha. Není. Vojtěch je slovanské jméno a překlad nemá. Pro cizinu bylo druhé (biřmovací) jméno srozumitelnější a lépe vyslovitelné. A tak oslavují našeho Vojtěcha jako sv. Adalberta.
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
Literatura : Rok se svatými (Schindler a Schauer), Karmelitánské nakladatelství
