Tak jsem včera viděla Eurovizi

A zanechala ve mně tak hluboký dojem, že se ve mně probudil hudební kritik, scénický výtvarník a módní policie k tomu.

Nebudeme si nic namlouvat, všichni víme, jak to s Eurovizí je. Ale já - nostalgička - si ještě pamatuju dobu, kdy co Eurovize, to hit. Rádia šílela a hrála dokola. A my taky, protože jsme byly děti a posléze puberťáci. A bylo to ze ZÁPADU. Puppet on a String, Merci chérie, Boom Bang a Bang až po Waterloo.  Dívat jsme se na soutěž samozřejmě nemohli, a tak si to možná vynahrazuju. Ale úchylná nejsem, fakt ne!

Jak se zdá, už pominula doba, kdy jste při pohledu na eurovizní podium nevěděli, zda jste zešíleli vy, nebo interpret. Plavně jsme přešli do stádia hudebních kopií z kopií, rytmů duc duc a občasného bizáru. A jelikož se v minulosti na Eurovizi chytli zpěváci se zajímavou prezentací, roztrh se s ní pytel.

Včera bylo první semifinále. Začínalo Finsko. Přiběhla zpěvačka Sandhja, která mi připomněla útlé dětství. Vypadala totiž jako moje milovaná panenka z umělé hmoty, která měla na hlavě jakousi vyvřelinu naznačující kohouta. Možná ji tahle Finka viděla někde ve starožitnictví a inspirovala se. Nahodila totiž stejný look a byla taky podobně hezky baculatá. Na sobě měla blyštivé dupačky. Což ji nezachránilo, protože zpívala strašně falešně. Píseň byla taky dost děsná.

Po ní dorazilo seskupení z Řecka, které naznačovalo národní rytmy. Zpívalo o Utopian  Land. Holky falešně. Chlapi ale pěkně tancovali. A všichni měli dost půvabný široký kalhoty. Jinak nic moc.

Následovalo liliomléčné děvče z Moldávie, co pělo o hvězdách. Při té příležitosti zřejmě zešílel jeden astronaut. Vynořil se ze zákulisí ve skafandru, začal zpěvačku ovíjet a předvedl svou stříbrnou hlavu. Hvězdné nebe tvořilo kulisu k dívčinu kníkání.

Pak konečně dorazil pěkněj chlap. Freddie z Maďarska. Měl s sebou kámoše s velkým bubnem, což mi jemně evokovalo Kumány. Jsem holt přes tu historii. Freddie zpíval trochu umělým chraplákem, ale docela hezky. A urostlí uherští šuhajové mu k tomu moc hezky pískali. Docela to šlo a hlavně - bylo na co koukat.

Další umělkyně byla z Chorvatska. Zpívala o majáku a fakt dobře. Jenže hudba zas kopie z kopie.Tahle Nina Krajic se nahodila do prazvláštního monumentálního obleku. Po chvíli se z něj hezky vyloupla, aby předvedla efektní rukávy na stříbřitých šatech. Její kroucení rukama na všechny strany mě tak fascinovalo, že jsem přestala poslouchat a zírala jen na ty rukávy.

Holandsko poslalo na Eurovizi písničkáře. Trošku šilhal a jeho produkce připomínala Country Rádio. Moderátor Libor Bouček nás upozornil, že uprostřed písně bude desetivteřinové ticho. Jako  memento, že se máme občas zastavit a zaposlouchat. Já to pochopila, diváci ve Stockholmu asi ne. Zdálo se, že řvou štěstím, že už je konec. Nebyl. Chlapec to dozpíval.

Načež dorazila Arménka, jejíž outfit  pod černým rozstříhaným přehozem naznačoval, že se chlapi nebudou nudit. Měla jakési pavučinové efektní plavky a hezké nohy. Kvílela jak Meluzína, neboť ji k tomu nutila její skladba. Poté, co z ní doprovod serval ony černé plachty, doprovázela svůj zpěv i lascivními pohyby. Pro nás ženský prostě otrava…

A pak to přišlo. San Marino reprezentoval Turek, co není zpěvák, ale moderátor. „Zpíval“ anglicky a hrál si na Cohena, což bylo fakt značně tristní.

Jako devátý dorazil údajný favorit. Rus Sergej Lazarev. Všechny sázkový kanceláře údajně šílej. Nevím tedy z čeho, jelikož hlas má, jako kdyby se koupal s krokodýlama.  A jeho pjosenka taky průměrná. Jenže - prezentaci měl fakt špičkovou. To zas musím uznat. Slušný odvar Černého divadla a Laterny Magiky.

Po něm konečně přišla ta hlavní. Naše Gabriela Gunčíková. Probudily se ve mně národní city jak při hokeji. Snad nejsem ovlivněná, ale skladba byla asi nejkvalitnější ze všech, co jsem včera slyšela. Skvěle zazpívaná, jen ta zadní projekce mi přišla až přehnaná. Příliš mnoho čtverečků a jiných tvarečků různých barev. Trošku v ní zanikly krásné bílé šaty a náhrdelník „krystaly na provaze“. Celkově se ale dost povedlo. Hurá.

Následovali drtiči z Kypru. Rovnou je tam přivezli v kleci. Zpěvák byl démonického vzhledu, něco mezi pirátem a dealerem drog. Každopádně byli svým pokusem o odpalovák docela jiní.

O to víc po nich vynikla kdákaléna (děkuji, paní Špinarová) z Rakouska, co zpívá jen francouzsky, protože měl její dědeček rád šansony, jak jsme byli informováni. Jenže jeho vnučka Zoe zpívala příšernou odrhovačku a na konci činila dojem, že se samým štěstím, že je na Eurovizi, počůrala.

Estonsko vyslalo útlého chlapce s hlasem Martina Chodúra. Nemůžu si pomoct, jsem hnusná, ale vypadal jak mladistvý masový vrah. Navíc tak divně a neustále pohyboval a kroutil pravou rukou a prsty, že to vážně vypadalo divně. Občas i mrkl vybledlým okem. Br…

Následovalo zas něco pro muže.  Krásná Ázerbajdžánka obklopená ohni, prý taky žhavá favoritka. Píseň mě nijak zvlášť nezaujala, ale ona ušla. To zas uznám.

Další pokus o rock z Černé Hory tak nějak nezanechal žádný dojem.

Ale Islanďanka, co přišla po nich, ta teda jo. Libor Bouček ji avizoval jako houslistku. Takže jsem celou dobu čekala a šmírovala, odkud vytáhne housle. Pěla jak za dolary, ale nástroj furt nikde. Tahle Greta Salome asi jede ve Hře o trůny, protože vypadala jako „vrána“ z Černého hradu u „Zdi“.  Dojem umocňovala zadní projekce houfů černého ptactva. Greta stále unikala kameramanovi padáním na zem a já furt číhala, kdy vytasí housle. Nedočkala jsem se, tak jsem byla zklamaná…

Ze smutku mě vytrhla Bosna a Hercegovina. Přiřítila se banda šílenců, která jediná zpívala ve svém národním jazyce a informovala nás, že Ljubav je. Měli s sebou málo oblečenou violencelistku  divokého vzhledu. Proto ji asi zabalili do záchranářské zlatostříbrné folie. Při její dramaticky procítěné hře jsem se na ni bála podívat, jelikož nástroj měla průhledný a neměla kalhoty. Asi jsem se bála, že dohlédnu na mandle. V písni byl mírný náznak balkánských rytmů, které zabil zmítající se rapper, jehož pohyby se podobaly epileptickému záchvatu. Oplácaná zpěvačka s parťákem ale pěli kvalitně. Bylo toho až moc.

Jako poslední dorazila špatně udělaná Jennifer López z Malty. Píseň šílená, ale prý je taky favoritka. No nevím. Dáma je prý eurovizní raritou, jelikož je ve čtvrtém měsíci těhotenství. Trošku jsem se o miminko bála, když se na podium doplazil jedinec v černém, který se pohyboval jako krab bez jednoho klepeta. Zdá se, že Malťanka na něj už byla zvyklá...

Uf. A teď ještě shrnu, kdo postoupil do finále. My (jo jo jo!), tedy Gabriela Gunčíková, pak krokodýlí kámoš z Ruska, rukávová Chorvatka, lascivní Arménka, krásná Ázerbajdžánka, countryrádio z Holandska, démoničtí Kypřani, sošný Maďar s bubnem, kdákaléna z Rakouska a těhotná Malťanka.

Druhé semifinále je ve čtvrtek. Koukejte se, je to fakt prča!