Prý měl nade všechno rád humor. Už za jeho života se mu říkalo "Veselý svatý". Jeho nejoblíbenější knihou byla sbírka vtipů, kterou sepsal Pievano Arlotto koncem 15. století.
Filip Neri, italský katolický kněz a zakladatel kongregace oratoriánů se narodil ve Florencii roku 1515. I když mu brzo zemřela maminka a nahradila ji macecha, miloval ji. Byla hodná a prý ho naučila brát život z dobré stránky. A tak mu doma začali říkat Pippo buono (=dobrák Filda).
O Pippovo vzdělání se postarali dominikáni z kláštera San Marco. Už starší Filip pak nějakou dobu pracoval u svého strýce jako obchodní příručí. Jelikož miloval lidi, měl laskavou povahu a s každým žertoval, práce se mu dařila. Jenže on sám hledal něco jiného. A tak se vydal roku 1535 do Říma.
V Římě nějaký čas působil jako vychovatel dětí v bohaté šlechtické rodině. Přitom ale žil velice asketicky - nejedl maso - pouze chléb, ovoce a zeleninu. Někdy pil po celé dny jen vodu. A pak najednou zatoužil po poustevnickém životě. Takže opustil dobré bydlo a stal se dobrovolným bezdomovcem. Žil na ulici mezi chudými a opuštěnými dětmi, které vyučoval a snažil se je i nakrmit. Sháněl jídlo, kde se dalo. Často i sám vařil. Také vyprávěl dětem příběhy a zpíval písničky. Zvesela. A tak mnohdy jeho žáci ani nepostřehli, že se vzdělávají.
Sám Filip Neri navštěvoval na univerzitě přednášky z teologie a filozofie. Pak mu najednou přišlo, že ho studium odvádí od Boha, tak s ním přestal. A po nocích se modlil v katakombách a kostelech.
Když přišel do Říma slavný zakladatel jezuitského řádu Ignác z Loyoly, spřátelili se. Spolu se nějaký čas starali o nemocné a vězně v žalářích. A dál vzdělávali děti z ulice.
Filip byl už za svého života proslavený po celém Římě. Hlavně svými mystickými zážitky. Velice uctíval Pannu Marii a při modlitbě k ní se mu prý hruď svírala a srdce bušilo o závod. Jednou se to zvrtlo až do extatického stavu - v katakombách sv. Šebestiána údajně došlo k doteku božské lásky - hruď se Filipovi silně vyklenula. Když ho pak prohlédl lékař tak zjistil, že mystikovi praskla dvě žebra, aniž by cítil bolest.
V roce 1552 založil Filip Neri bratrstvo Trinita dei Pellegrini. Bylo to společenství všech bez rozdílu, kde se nehledělo na nějaké žebříčky. Šlechtici, prostí lidé, umělci, žebráci spolu rozmlouvali, četli si životopisy svatých, provozovali charitativní činnost a společně se modlili. Zvolili si i jednotné roucho - rudou kutnu s kapucí zakrývající obličej. Jejich jedinou regulí byla bratrská láska, kterou symbolizovala právě červená barva.
A tady samozřejmě narazili - na co jiného, než na inkvizici. Jak jinak. Filip byl několikrát vyšetřován a opakovaně dostával zákazy zpovídat, sloužit mše a hlavně kázat. Přesto se ale vždy dokázal obhájit.
No a roku 1564 vznikla z Filipovy iniciativy skupina oratoriánských kněží, která byla později povýšena na kongregaci. Usídlili se v přestavěném kostele Santa Maria Valicella, kterému se začalo říkat Chiesa Nuova (=Nový kostel). Dnes je chrám vyzdoben freskami z Filipova života.
Filip měl významné a vlivné přátele. Například Karla Boromejského nebo dokonce papeže Řehoře XIII. Přesto opakovaně odmítal nabídky, aby se stal kardinálem. Považoval se za hříšníka vyhýbal se pokušení z tak vysoké funkce.
Ve stáří měl už velmi podlomené zdraví. Zřejmě dostal tuberkulózu. Zemřel po chrlení krve 26. května 1595.
U jeho rakve ho oplakávali kardinálové i papež, šlechtici, jeho žáci, ale i prostí a chudí lidé. Všichni společně, spojeni ve svém smutku.
Filipovy ostatky pak byly uloženy v kapli s jeho jménem v kostele Chiesa Nuova. Pod oltářem. Obličej mu přikryli stříbrnou maskou.
Za svatého byl Filip Neri prohlášen už roku 1622. Je patronem dětí, mládeže a humoristů. Ochraňuje proti zemětřesení a pomáhá při nemocech končetin. Na obrazech se často usmívá, bývá obklopen dětmi (svým hlavním atributem) nebo se modlí před obrazem Panny Marie. Jeho dalšími atributy jsou lilie, srdce, růženec a hůl.
Italové ho mají moc rádi a tak o něm před pár lety natočili docela hezký a koukavý televizní film.
Svatý Filip Neri je prostě jen dalším důkazem, že mezi světci nebyli jen suchaři ....
Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
