Svatí přes boty (sv. Kryšpín a Krispinián)

Máte na boty taky úchylku? Se mnou se to táhne už od dětství - vždycky jsem toužila být stonožka...

Tak tihle dva dnešní oslavenci jsou přesně pro nás. Jejich hlavním atributem jsou právě boty. Jelikož byli ševci. A taky bratři - zřejmě kudrnatí. Svatí Kryšpín a Krispinián (Crispinus a Crispinianus - z lat. crispus - kučeravý).

Narodili se někdy v polovině třetího století v Římě.  A tam se taky podle legendy seznámili s Divišem, pozdějším biskupem a taky svatým, co dokázal chodit i bez hlavy. A odešli s ním do Galie evangelizovat pohany. Chtěli následovat sv. Pavla i v tom, že se budou živit vlastní prací. Kryšpín s  bráchou se prostě nechtěli spoléhat jen na sponzory.

Takže ševcovali v Pikardii, ve městě Soissons. Chudým spravovali boty zadarmo a bohatým dělali nové. Šel o nich jeden hlas, jak je jejich práce festovní a jak jsou ke všem zákazníkům milí a vstřícní. A to pracovali vlastně jen v noci, jelikož přes den šířili slovo boží. Ale doba byla moc zlá. Galie spadala pod císaře Maximiána a na Východě šéfoval Dioklecián. Oba potentáti byli na křesťany pěkně vysazení.

S Kryšpínem a Krispiniánem to taky brzo vzalo rázný konec... Takových příběhů jsme tu už měli!

Následuje tedy "svatá" klasika: Kryšpín a Krispinián skončili vinou udavače u prefekta, který žádal zpytování svědomí a úlitbu bohům. Bratři samozřejmě odmítli, pročež následovalo tradiční mučení - bičování, natahování na skřipec, odřezávání pruhů kůže ze zad, máčení v kotli s horkým olejem (viz obrázky) a taky se je pokusili utopit s mlýnským kamenem na krku. Nic z toho se nezdařilo dotáhnout do konce a navíc stateční ševci neustoupili. Takže je sťali mečem.

Křesťané své nové mučedníky pohřbili a velmi je uctívali. Už v 6. století stála nad jejich hrobem v Soissons bazilika. Ta je doložena přímo písemně, a to zprávou biskupa Řehoře z Tours. Takže je jasné, že Kryšpín a Krispinián jsou patrony zmíněného města. A jelikož v 9. století kdosi vyvezl pár relikvií do Osnabrücku, jsou patrony i tam.

Dále ještě chrání samozřejmě a hlavně ševce, ale také koželuhy a sedláře (to ta kůže ze zad - brrr!), rukavičkáře, tkalce a krejčí. S atributy je to obdobné - boty, kůže, ševcovské nářadí (nůž, dratev, šídlo), kotel, někdy i mlýnský kámen, kniha a meč.

Byli z jedné rodiny, žili spolu, pracovali spolu a zemřeli spolu. Jenže Kryšpín je trochu slavnější. Říká se, že o jeho popularitu se zasloužil William Shakespeare.

V jeho dramatu Jindřich V. pronáší mladý král velkolepý projev před bitvou u Azincourtu (1415), která se semlela zrovna 25. října.  Ve svém divadelnicky proslaveném plamenném "spíči" sděluje vojákům, že pokud se někdo z nich na boj necítí, může bez obav odejít. Neboť čím méně mužů bude bojovat, tím větší čest a sláva připadne každému, kdo do bitvy nastoupí. A den sv. Kryšpína tak nebude nikdy zapomenut...

No a představte si, že prý v téhle bitvě (mírně se vzdaluji od tématu, sorry) bojoval na straně Angličanů náš Jan Žižka. Pokud tam opravdu byl, tak se dobře koukal. Později se mu jeho zkušenosti vyplatily - ve slavné bitvě u Sudoměře. Vytvořil tam podobné podmínky, jaké pomohly Angličanům u Azincourtu vyhrát. Francouzská těžká jízda tehdy zapadla do bahna a stala se tak skvělým terčem pro anglické lučištníky. A u české Sudoměře to bylo jak přes kopírák. S tím rozdílem, že husité pak křižáky ještě dobíjeli kropáči, sudlicemi a okovanými cepy...  

Tedy, já fakt zírám, až kam jsme se to od Kryšpína a Krispiniána dostali...

Námět: preguntasantoral.es; obrázky - internet