Ještě doma v Hesensku jí říkali Ella. Provdala se do ruské carské rodiny a stala se velkokněžnou Jelizavetou Fjodorovnou.
1. část ZDE
Ella se po vzoru své matky začala věnovat charitě i v Rusku. Podporovala a zakládala hlavně nemocnice. Když se velkokníže Sergej stal v roce 1891 gubernátorem Moskvy, jako manželka měla v tomto směru ještě víc možností a povinností. A ruský lid si ji velmi zamiloval. Nebyla pro ně "Němka" jako nenáviděná carevna Alexandra. A to byly sestry...
V rodinném životě to zřejmě nešlo, jak by mělo. Jelizaveta a Sergej neměli děti. Podle některých historiků možná proto, že si dali svatý slib, že v manželství budou žít bez sexu. Možné to je, oba byli hluboce věřící a Jelizaveta jako pravoslavná ještě přitvrdila. Podle druhých je pravděpodobnějším důvodem Sergejova vyhraněná homosexualita.
Jako pár si ale manželé rozuměli a měli se rádi. A dvě děti spolu vychovali. Adoptovali dceru a syna jednoho z mnoha Sergejových bratrů, velkoknížete Pavla. Ten měl s manželkou Alexandrou Řeckou a Dánskou v roce 1891 roční dceru Marii a čekali druhé dítě. Došlo ale k nehodě a předčasnému porodu syna Dimitrije. Rodička po porodu zemřela, ale nedonošené miminko jako zázrakem přežilo. Mladý vdovec měl už ale dávno milenku Olgu Palejovou. Vdanou a neurozenou k tomu. V roce 1893 se odhodlal požádat svého otce cara o legalizaci vztahu. Tedy nejdřív rozvod, potom sňatek. Samozřejmě narazil, takže se Pavel s novou ženou raději přemístil do Paříže. Na děti musel ale zapomenout. Jejich poručníkem se stal Sergej. Pavel s Olgou se později přesto vzali, předtím i potom spolu měli syna Vladimíra a dvě dcery. A to už měla Olga z prvního manželství děti čtyři! Dokonce se vrátili i do Ruska, což dělat neměli, jelikož si vybrali tu nejhorší dobu. A teď na vysvětlenou, proč jsem udělala takovou dalekosáhlou odbočku: s Ellou totiž souvisejí osudy nejen svěřených dětí Marie a Dimitrije, ale i Vladimíra. A doslova fatálně.
A ještě jedna poznámka, než se zase vrátím k Elle. TADY a TADY se můžete podívat, jak v dospělosti dopadl a do čeho se zapletl onen malý nedonošený Dimitrij...
Velkokníže Sergej vždy zastával velmi tvrdou nekompromisní politiku. Svou kariéru jako vrchní gubernátor Moskvy zahájil vypovězením dvaceti tisíc Židů. A doslova za šílených podmínek, např. za třicetistupňového mrazu. Mnozí se přimlouvali a snažili se vyhnancům pomoct, ale Sergej nepovolil. Podobně krutě potíral i revoluční anarchistické hnutí. Měl obrovský dar dělat si nepřátele na všech frontách. Mezi vojáky obzvlášť poté, když vypukla rusko- japonská válka. Ta ostatně byla z velké části jeho dílem...
Ella mezi tím vším vychovávala svěřené děti, byla poradkyní a učitelkou ruštiny své sestry carevny a hlavně pořád pomáhala potřebným. A doslova se ponořila do pravoslaví, kde hledala útěchu, radu i mnohá řešení. V době rusko-japonské války měla práce nejvíc. V roce 1904 se lazarety plnily zraněnými vojáky, jelikož Rusko prohrávalo jednu bitvu za druhou. Situace byla příšerná, lid se bouřil, hlad a nenávist byly všudypřítomné. A Sergej zase nepovolil. Už měl nepřátele i mezi svými podřízenými důstojníky. Nakonec byla situace tak neudržitelná, že se dostal do sporu i se svým synovcem carem, kterému asi konečně začalo docházet, jak blbě mu radí. Takže se Sergej rozhodl vzdát funkce moskevského gubernátora a stáhnout se do soukromého života. Dlouho si klidu neužil...
Anarchisté na něj měli spadeno už dlouho. Roku 1905, 17. února ve 14:45 nasedl Sergej do svého velkoknížecího kočáru a rozjel se směrem ke Kremlu. Eser Ivan Kaljajev přiskočil ke kočáru a hodil dovnitř bombu. Sergej byl naprosto bez šance. Doslova a do písmene ho výbuch rozmetal. Všude kolem byly na sněhu cákance krve, kusy těla, oddělená hlava, roztrhaný trup. Utržené prsty s prsteny se našly druhý den na střeše přilehlého domu. Příšerná podívaná pro Ellu, která z paláce všechno slyšela a hned přiběhla na místo. V šoku lezla po kolenou mezi kousky manželova těla a snažila se je posbírat...
Útěchu našla vdova v modlitbách. V hlubokém smutku šla až do extrému. Dva dny po strašlivé události navštívila atentátníka Kaljajeva ve vězení. Prý aby pochopila důvody jeho činu a poznala ho jako lidskou bytost. Také mu chtěla říct, že spolu s ním zabil i kus jí. A prosila ho, aby se kál a zachránil tak alespoň svou duši. Odmítl. Přesto mu odpustila... Když Kaljajeva za dva měsíce věšeli, odmítl před popravou políbit kříž...
A od té doby se život velkokněžny Jelizavety, které kdysi říkali Ella, ubíral zcela jiným směrem než doposud.
Dokončení příště...
Fakta: se.historia.com/Elisabeth Feodorovna; La Santa Beata Mártir y Princesa de Rusia Elisabeth Feodorovna/ Liubov Miller
