Nu, mohla by k nim patřit i ta, co právě probíhá na vládě a kol kolem. O té ale psát nebudu, toho se ujali jiní. Témata typu TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM PRO VODU… či CO JE V DOMĚ NENÍ PRO MĚ byla už prakticky vyčerpána.
Uvidíme, jak se ke všemu postaví historie. Možná bude za sto let ve Strakově akademii strašit kvílející ohnivá žena a na Václaváku kolem Komerční banky budou běhat černí psi s lidskýma očima a se zlatými obojky. Kolik jich bude, zatím nevíme.
Pokud to totiž nevíte, tak poměrně nedaleko, v Ječné ulici, už stovky let můžete v noci potkat ohnivé prase. Prý je to duch lakomce, který nechal své příbuzné raději pomřít hlady, než aby jim půjčil. Umírající ho prokleli a on v této podobě své zakopané peníze hlídá. Údajně proto se tahle ulice dříve jmenovala Svinská. Pozor, historie se často opakuje …
Svinskou Ječnou se dostaneme na Karlovo náměstí. Je s podivem, že i tady na Novém Městě straší. A to tak, že velmi. V noci se parkem plouží zmrzačené a úpící postavy. Dříve totiž stávala uprostřed náměstí Kaple Božího těla a v jejím podzemí byli údajně mučeni a zabíjeni poražení účastníci bitvy na Bílé Hoře. Prý je často slyšet i zoufalý křik a volání o pomoc.
Kousek odtud, Na Moráni, tam už černí psi běhají. Jedná se o tři zakleté mnichy, kteří na pohanském pohřebišti našli lidské kosti a hodili je psům. Opat je za jejich čin proklel řka, že za takový čin by sami zasloužili býti psy. A tak se i stalo. V posledních dnech mě často napadá, zda už na Strakově akademii či v Poslanecké sněmovně někdo někoho proklel, aby ani naši potomci nebyli ochuzeni…
Obloukem se vrátím na Karlák, protože nemohu opomenout milostnou historku s dramatickou zápletkou. V jednom z domů tu bydlela krásná mladá dívka, která měla dva nápadníky. Kupce a důstojníka. Ona sama se zamilovala do důstojníka. Kupec situaci nezvládl a spolu se svým bratrancem zahradníkem důstojníka zabili a zakopali ho v místní zahradě. Dívka byla nějakou dobu nešťastná a myslela si, že ji její milý opustil. Přesto se pak za kupce provdala. Mezitím ale zahradníka strašil duch zavražděného důstojníka s takovou vehemencí, že to psychicky nedal a oběsil se. Načež začali strašit v zahradě na Karláku dva. Lidem to bylo divné, a tak kopali v místech, kde se mátožné duo často objevovalo. A našli tam, co zbylo z důstojníka. Manželku kupce - důstojníkovu milou - z toho šlehlo a byla na místě mrtvá. Aby ušel trestu, kupec se raději otrávil otrušíkem. Od té doby v oněch místech vytrvale straší v kvartetu.
Nechť jsou nám staropražské strašidelné historky ponaučením. Neproklínejme se, nevražděme se, nekraďme. Strašidel už tu máme dost. A konec konců, jak říkávala moje maminka: LIDI BY NA SEBE MĚLI BEJT HODNÝ!
