Zasloužila se o jeden z největších pražských pokladů. Třikrát se vdala, třikrát ovdověla. A vždycky „dobře“.
Ludmila Eva Františka hraběnka z Kolovrat. Narodila se roku 1616 jako dcera Bernarda Hýzrleho z Chodů, což byl ve své době velice slavný a bohatý český rod, ze kterého pocházel i slavný diplomat a cestovatel Jindřich Hýzrle z Chodů.
Poprvé se Ludmila provdala za Ferdinanda z Couriers, m.j. majitele osady Krásný les (dnes obec Petrovice) na severu Čech. Když ovdověla, za pár let se vdala znovu. Tady je ale nutná minivysvětlivka, jelikož se "zdroje" informačně poněkud rozcházejí ve věku a identitě následujících manželů. Každopádně se ví, že jeden z nich byl v zajíčkovském věku. Prý o více než třicet let mladší než Ludmila. Pročež další údaje musíme brát trochu s rezervou. Vypadá to tak, že oním zajochem byl Zikmund, hrabě z Wolkensteinu. A ten byl asi hodně zazobaný, protože Ludmile jako předsvatební dar věnoval šest a půl tisíce diamantů, aby jimi mohla ozdobit své svatební šaty. Róba skutečně vznikla.
Ale jelikož ani mládí nebylo v baroku žádnou jistotou, Ludmila roku 1663 ovdověla zas. Možná si tehdy myslela, že vdavek už bylo dost. Kdepak. V roce 1667 se konala další veselka - tentokrát s majitelem rozsáhlých panství v západních Čechách - s hrabětem Vilémem Albrechtem Krakovským z Kolovrat. I zde je nutná glosa. Některé články uvádějí, ze dárcem diamantů byl hrabě Kolovrat. Asi ne, protože ženichovi bylo v den svatby sedmašedesát let a Ludmile šestapadesát. Neštymuje věk, protože se všude tvrdí (i v Loretě), že dárcem byl manžel o třicet pět let mladší než Ludmila. A tak zůstaneme u původní verze donátora Zikmunda. Nakonec šaty opravdu existovaly a je vlastně jedno, kdo je zacvakal. Pro úplnost ještě dodávám, že Ludmila byla už pátou ženou svého třetího manžela.
A manželé byli neuvěřitelných dalších dvacet let. Přežila Ludmila. Roku 1688 ovdověla potřetí. A jelikož neměla žádné děti, rozhodla se převážnou část svého majetku věnovat církvi. A do své závěti zakotvila i zmínku ohledně „diamantových“ svatebních šatů. Měla z nich být vyrobena monstrance pro pražskou Loretu.
Tak se stalo, že roku 1699 vytvořili vídeňští zlatníci podle návrhu Jana Bernarda Ehrlachu jedinečný skvost - proslulé „Pražské slunce“. Jde o dvanáctikilovou diamantovou monstranci z pozlaceného stříbra, ozdobenou "jenom" 6222 diamanty. Jelikož oněmi zbylými 278 (z původnich 6500) se zaplatilo za praci zlatníkům.
Kdo si dnes vzpomene na hraběnku Ludmilu z Kolovrat, která zemřela v úctyhodném věku více než osmdesáti let? Skoro nikdo ji nezná. Naštěstí „její“ monstranci, opečovávanou za trezorovými dveřmi loretánské klenotnice, můžeme obdivovat všichni…
