Začínám si myslet, že u zpěvaček je vstupenkou na eurosongové klání rádoby roztomilé kňourání nebo naopak řev divé ženy. U umělců opačného pohlaví jednoznačně vítězí schopnost nasadit hlas ublíženého kastráta.
Včerejší 2. semifinále mě o tom defitivně přesvědčilo. Hustota podobných frekventantů byla totiž nebývale hustá.
Hned první Arménie a její zástupkyně Srbuk spadala do kategorie řevu. I když byl začátek její produkce dosti vlažný. Nudě nepomohla ani klasika - ohně ze všech stran, dramatika všudypřítomné rudé barvy a mohutných čmoudů.
Irsko letos vsadilo na hudební i vizuální retro padesátek. Vcelku příjemné, jelikož to bylo jiné, Zpěvačka Sarah Mc Ternan přišla s ošklivou nálepkou největší outsiderky soutěže. A to je Irsko historicky nejúspěšnější zemí! Vyhrálo už sedmkrát.
Moldávie a její píseň Stay odprezentovaná Annou Obedescu vsadila na řvoucí naléhavost a doprovodné - lety už značně provařené - malby v pisku.Ty docela ušly.
Švýcarsko předvedlo skotačícího a roztomile šišlajícího chlapce jménem Luca Hänni. Rodák z Bernu a vítěz německé Superstar je údajně adeptem i zde. Rytmika písně přes kopírák a taneční kreace asi zabodují...
Lotyšsko ukázalo takové to tiché domácí zpívání. Jejich formace slove Carousel, a tak to taky vypadalo. Furt dokola to samý...
Rumunsko dorazilo v bluesovém rytmu. Přesto Ester Peony místy řvala. Možná hrůzou ze svých doprovodných tanečníků zmalovaného divokého zjevu...
Dánsko reprezentovala jeho trojnásobná mistryně v krasobruslení. Leonora. A mě se líbila. Naštěstí hezky zpívá, tak mohla krasobruslení vklídku dát k lídku. Zase trochu hudební retro, ale daleko nápaditější než ono irské.
Za Švédsko naskočil údajně superhorký favorit, co nejen zpívá, ale i skládá. John Lundvik, adoptovaný afrošvéd. Má v eurosongovém hitovém ohni dokonce dvě želízka - složil píseň i pro Velkou Británii, co jde rovnou do finále. On sám ale míní, že ta jeho s gospelovými prvky je top. No, nevím...
Modrovláska Paendi z Rakouska byla doslova úděsná. Něco tak příšernýho jsem snad ještě neslyšela. Prokvíkala kňouravě celou píseň. Doslova, to není ironie! Byl to záměr. Jmenovalo se to Limits a řeknu vám, že ty mé ušní byly překročeny několikanásobně.
Chorvatsko vsadilo na anděly a jejich křídla v písni The Dream. Nad mladíčkem jménem Roko poletovali dva a v jednom prchavém okamžiku nasadili zlaté perutě i jemu. Další prýfavorit furt kvílel, že měl sen a já měla pocit, že se mi to snad zdá taky.
Favorizovaná Malta vyslala šestnáctiletou Michelu z ostrova Gozo. Její Chameleon měl jihoamerický šmrnc a taky byl trošku retro. Bylo to líbivé, dobře zazpívané a celkově mile taneční.
Jurij Veklenko z Litvy se blížil kategorii kleštěnců. Co jsem komu udělala....? ...
... neboť následovalo Rusko. Moderátor Libor Bouček označil Sergeje Lazareva za "cara Eurosongu". Možná proto, že "v Rusku je možný všechno", jak díky klasik. Už v roce 2016 (při sve úplně první repce z Eurovize) jsem o něm napsala, že má hlas jako kdyby se koupal s krokodýlama. Důkaz ZDE. No, nezlepšilo se to. A jelikož byl tehdy ve Stockholmu potupně poražen ukrajinskou Krymskou Tatarkou Jamalou a dokonce i Australankou (další důkaz ZDE) máme ho tady letos zas. A zas jako horkého favorita na vítězství. Ach jo...
Jonida Maliqi reprezentovala Albánii. Přišla celá zlatem krumplovaná a celý text albánské halekačky odzpívala v národním jazyce, což je na Eurovizi vždycky trochu risk. Zprvu se mi docela libila (to víte, má slabost pro folklór) ale ke konci jí to nějak ujíždělo...
Norsko vytvořilo pro Eurosong speciální formaci Keiino. Trojice přišla s písní Spirit in the Sky. Došlo i na polární záři a hlavně na tradiční sámský zpěv joik. Spojení moderny a tradice se líbilo všeobecně a mně taky. Však už píseň boduje v severských hitparádách.
Následoval další favorit nad horkými favority. Duncan Laurence z Nizozemí. Zpíval a sám se doprovázel na klavír. Nebylo to nejhorší, i když melodie působila mírně pohřebně.
Tamara Todevska ze Severni Makedonie odprezentovala píseň Proud, věnovanou vlastním dětem, v težce neslušivých zelených šatech. Prý silná píseň, silný hlas. Nevím. Furt jsem nevěřícně zírala na ty šaty.
Jako poslední byl ohlášen Chingiz z Ázerbájdžánu. Tradičně úspěšná země. Letos přišli s nejnáročnější prezentací ze všech. Dovezli si na to dvě robotické ruce, které na umělce malovaly srdce v anatomickém pojetí. A malíři zas nebudou mit co žrát... Co se zpěvu samého týče, totální odvar Bee Gees.
A tak jsme se dostali na konec 2. semifinále. Moderátoři stopli hlasování a začalo se sčítat. V mezidobí do vyhlášení výsledků vystoupila izraelská skupina SHALVA BAND, kterou tvoří hendikepovaní. Doufám, že je frekventanti pozorně poslouchali. Mají se od nich co učit. Dvě nevidomé zpěvačky doslova andělskými hlasy zazpívaly píseň Million Dreams. A žádná zlatá křídla k tomu nepotřebovaly....
Když nastal čas přišel verdikt. Do sobotního finále postoupili: silný hlas ze Severni Makedonie, klavírník z Nizozemí, zlatem krumplovaná Albánie, Afrošvéd, koupač s krokodýlama z Ruska, robotické ruce z Ázerbájdžánu, krasobruslařka z Dánska (hurá jedna), joik z Norska (hurá dvě), šišlající roztančený švýcarský chlapec a šestnáctka z Malty (hurá tři!).
Jak vidno, já jsem tentokráte fcelku happy. A tak se na sobotu (opět masochisticky) těším. Však už si brousím svůj tablet, aby byl dostatečně břitký!
