Sestra Karla IV. nestihla být francouzskou královnou

Ale stejně se stala pramáti dalších korunovaných hlav. Nejen francouzských. Narodila se jako Jitka, ale historie ji zná jako Bonu Lucemburskou.

Pro Čechy a krále Jana Lucemburského byla v roce 1315 Jitka zklamáním. Jelikož se narodila Elišce Přemyslovně už jako druhá dcera. Po Markétě. Samozřejmě se toužebně čekal dědic a následník. A zase to nevyšlo. Jak známo, Václav, tedy pozdější císař a král Karel IV., přišel na svět až roku 1316. 

Léta Páně 1315 dne 21. května v prvou hodinu se narodila panu Janovi, králi českému, hraběti lucemburskému, druhá dcera, Jitka, a při jejím narození se lid znepokojil proto, že se čekalo narození syna. Uvažujíc to matka této dívky, paní královna Eliška, takto přede mnou pravila: "Protože takřka nikdo nemá rád toto dítě, proto je musím já mít ráda tím vřeleji... "               Zbraslavská kronika

Nakonec ale zklamanému otci Jitka později výrazně posloužila. Politicky, samozřejmě. Jan Lucemburský zprvu s malou princeznou na evropské sňatkové šachovnici realizoval několik zbytečných tahů, ale pak se jeden povedl.

V roce 1332 provdal Jitku/Juttu/Gutu za Jana z Valois, normandského vévodu a syna francouzského krále Filipa VI.. A představte si, že Jitčin mladší bratr Václav už byl v té době dávno ženatý. Jako sedmiletého ho totiž oženili se stejně starou sestrou krále Filipa VI., s Blankou z Valois. Jelikož tenhle Václav už dávno na francouzském dvoře žil a vzdělával se. A při biřmování přijal jméno Karel. Samozřejmě, že k „naplnění“ svazku došlo až o mnoho let později…

I Jitka přijala ve Francii nové jméno - Bonne. Mezinárodně se jí ale říká spíš Bona. V podstatě jde o překlad jména Guta - tedy česky Dobrá. Nebo Dobřena?

Na srpnové svatbě mladého páru v Melunu bylo údajně šest tisíc hostů a bujaře se oslavovalo  dva měsíce. A to bylo ženichovi Jeanovi (Janovi) teprve čtrnáct let. Boně sedmnáct. Kronikáři psali o její nesmírné kráse a vzdělanosti. Každopádně se ví, že česká princezna a poté normandská vévodkyně (také z Anjou a Maine) ve Francii usilovně podporovala umění. Přeslavný básník a hudební skladatel Guillaume de Machaut, který léta působil na dvoře jejího otce Jana Lucemburského, se po bitvě u Kresčaku přestěhoval právě k ní. A pro svou tvorbu tam měl více než skvělé podmínky. Svědčí o tom minimálně jeho Soud českého krále, oslavná skladba věnovaná Janu Lucemburskému.

Následník francouzského trůnu Jean a Bona Lucemburská spolu měli celkem jedenáct dětí. Jen dvě děvčátka zemřela v dětském věku. Ostatní potomci se dožili minimálně dospělosti. Mezi nimi budoucí navarrská královna Jana, syn Ludvík - pozdější král neapolský a hlavně Karel (1338-1380), který posléze dostal přízvisko Moudrý a jako francouzský král byl toho jména pátý. 

Bohužel nebylo Boně dopřáno dočkat se korunovace. Ani své vlastní. Zemřela 11. září roku 1349 v Maubuissonu jako obět morové epidemie. Černá smrt tehdy letěla Evropou. Však si v Praze přišla necelý rok předtím i pro  Boninu švagrovou, naši  královnu Blanku z Valois. 

A zrovna v té době vznikalo ve Francii jedno z nejvzácnějších děl, které nám po Boně Lucemburské zůstalo. Její žaltář. Vytvořil jej iluminátor Jean Le Noir v letech 1348-134, zřejmě za vydatné pomoci své dcery Bourgot. Velkolepé dílo s nadčasovými ilustracemi je dnes v majetku Metropolitniho muzea v New Yorku.

Nádhernou knihu si Bona dlouho neužila. Zemřela v 34 letech, nedlouho po jejím dokončení. A za rok a patnáct dní po Bonině smrti se z jejího manžela, normandského vévody, stal francouzský král Jan II. Dobrý… 

Fakta: Wikipedia française 

Aktuálně z archivu: zítra slaví podle liturgického kalendáře - Tomáš.