TAK JSEM ZASE TU ŠÁRKU NEVIDĚLA. BUDEŠ MI MUSET TEN FILM ASI NĚKDY NATOČIT – řekla kamarádčina tchýně. Dávali „Vrchní prchni!“, a tak se Jana divila, kde bych se tam vzala. NO, FANDA PŘECE ŘÍKAL, ŽE TAM TANCUJE V TÝ VINÁRNĚ! CELOU DOBU NA TO KOUKÁM JENOM KVŮLI NÍ A ASI JSEM JI PROŠVIHLA... V té chvíli kamarádka Jana pochopila, že se zřejmě stala chyba v přenosu informací.
Kdysi jsem totiž hrála ve filmu! Dokonce ve S tebou mě baví svět! Tedy spíš tancovala…
Paní režisérka Poledňáková tehdy hledala tanečníky čardáše pro scénu ve vinárně, kde si opuštěné manželky členů legendární expedice YDYKSEB vyhazují z kopýtka. Byla jsem v té době členkou jednoho pražského folklórního souboru a tak jsme se s tanečním partnerem dostali k velmi lákavému kšeftu. A lákavý byl pro nás i nabízený honorář: závratných 150 Kčs pro každého. To jsou paradoxy… Inu, psal se rok 1981.
Celý den jsme pročekali a jen chvilkama protancovali ve vinárně U Malířů. Sledovali jsme jak taneční mistři trénují v čardáši paní Šulcovou a Balzerovou a posléze jsme jim dělali křoví. Neprožili jsme žádnou veselou historku z natáčení. Teď by se šikla. Spíš bylo nůďo.
Nakonec jsem viditelně prorazila do filmu jen já, neboť jsem si prozíravě oblékla červené šaty.Takže, když se pekelně soustředíte, můžete mě zahlédnout, jak se mihnu v rytmu čardáše přes plátno.
I prchavé okamžiky mohou být někdy věčné. Nejenom když se vám poštěstí zatancovat si v komedii století…
