Narodil se a vychovali ho ve velmi specifické rodině i víře. A přesto se odrodil.
Sv. Petr Mučedník i s hlavním atributem v hlavě (zdroj - internet)
Z dnešního i tehdejšího pohledu docela veletoč. Nu, odehrál se v době, kdy už byla křížová výprava proti albigenským */ v běhu, takže se není co divit.
Pietro - Petr spatřil světlo světa roce 1205 v italské Veroně. Jeho rodiče byli kataři tělem i duší. Synka ale dali do katolické školy. Ostatně, jiné ve Veroně ani nebyly.
A jak říká legenda, Petr ke katolické víře přilnul a už nechtěl jinak. Příbuzní a ostatní souvěrci údajně šíleli a žádali, aby chlapec ze školy odešel. Otec prý nedovolil. Možná věděl proč. Represe i masakry albigenských byly na denním pořádku nejen v Okcitánii. Křížová výprava skončila až v roce 1229 a teprve rok poté katarská církev definitivně zanikla.
V té době už byl ale Petr dávno v Bologni, a to v dominikánském řádu jako mnich. Jeho obrovským vzorem byl sv. Dominik, inkvizitor a vášnivý palič katarských knih. To jsou teda paradoxy …
Mladý Petr až tak lačnil po asketickém životě, že si samým postěním, kajícností a dalším sebetrýzněním dokonale zhuntoval zdraví. A k tomu všemu se ještě připravoval na dráhu kazatele.
A pak přišla krušná doba. Někdo ho prý z něčeho křivě obvinil a pomluvil. Podrobnosti jaksi neznáme, ale je jisté, že měl Petr se svým převorem trable. Když ho vyslýchali, tak se ve své pokoře rozhodl vůbec nehájit řka, že přijme jakékoliv pokání. Takže ho poslali kát se do jiného přísnějšího kláštera. Když za nějaký čas vyšla pravda najevo, stal se Petr velmi populární a nadřízení si ho začali vážit pro jeho skromnost a silnou víru.
Najednou se církevní kariéra začala slibně rozvíjet. Petra jmenovali inkvizitorem pro Milán a okolí, postupně ho zvolili převorem v několika klášterech a dokonce se stal i papežským legátem.
Jelikož byl hlavně velmi úspěšným a razantním kazatelem, udělal si hodně nepřátel. Když se dozvěděl, že po něm jdou najatí vrazi, hned v kázání ventiloval, že o nich ví a že pro něj bude ctí, když jejich rukou zemře pro víru. Nu, vyhověli mu.
Počíhali si na něj 6. dubna roku 1252, když se vracel z Coma do Milana. První z vrahů Petrovi Veronskému nejdřív zaťal do hlavy krátký meč. Druhý hrdlořez ho následně dorazil dýkou.
Tělo mučedníka pohřbili v Miláně v bazilice sv. Eustorgia. Jelikož se na jeho hrobě pravidelně konaly zázraky, kanonizace se značně urychlila. Byla do roka.
Svatému Petrovi Veronskému se říká i sv. Petr Mučedník a je zobrazován nejčastěji s prstem na ústech. Nabádá k dominikánskému tichu. Téměř vždy má na hlavě krvavou ránu, v ní někdy meč nebo sekeru, v krku nebo v prsou dýku.
Vždycky je v dominikánském hábitu. Je totiž patronem dominikánů. Ale také Cremony, Lombardie, Modeny a šestinedělek. Tady trochu nechápu souvislosti…
Dále pak je ochráncem proti bolestem hlavy (zde chápu jasně), proti bouři a nepohodě (opět tápu). No a kdybyste potřebovali orodovat za úrodu, tak taky u něj.
Odrodilec od katarů, co se dal k jejich nejúhlavnějším nepřátelům a udělal skvělou církevní kariéru. Ale skončil ji s rozčísnutou hlavou…
Vysvětlivka jen tak, kdyby náhodou ...
*/ Kataři / albigenští – první velké středověké heretické (?) hnutí na jihozápadě Evropy. Zřejmě pocházelo od bulharských bogomilů. Dodnes diskutované, záhadné a opředené legendami ...
Slovo „katar“ je z řeckého „katharos“ – čistý. Další pojmenování „albigenští“ je zase odvozeno od města Albi v Languedoku, jednoho z katarských center.
Podstata učení: Bůh nestvořil viditelný svět, hmota je nečistá, křest, sňatek, zpověď a svaté přijímání je zbytečné. Duch svatý na věřící sestupuje vkládáním rukou.
Katarství bylo přísně asketické s cílem stát se „dokonalým“ (dostat se na nejvyšší místo v hierarchii církve). Vyznavači se postili v pondělí, středu a v pátek a ještě k tomu třikrát do roka čtyřicet dní. V té době nesměli jíst maso a žádné živočišné produkty. A měli zakázán sex.
Katarská teologie nepřipouštěla nápravu chyb prostředky katolické církve, jako je zpověď, lítost nebo pokání. Přestupky proti víře byly hodnoceny stejně, ať katar někoho zabil nebo snědl vajíčko.
(částečně převzato z Wikipedie- upraveno)
Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer)
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
