Vypadá to, že srpen je bohatý na náctileté mučedníky. Ten dnešní má podobně ulítlé jméno jak ten včerejší. A taky mu bylo patnáct. Byl neobyčejně zapálený a umanutý. Pubertou to asi nebylo, spíš dobou ...
Žil totiž ve třetím století za císaře Aureliána v dnešní Palestrině, nedaleko Říma. Byl z nóbl rodiny a jmenoval se Agapitus.
V širokém a dalekém okolí ho proslavila jeho křesťanská víra. Ač byl velmi mladý, kudy chodil, tudy ji hlásal. Ale doba byla zlá a Palestrina měla tvrdého prefekta Antiocha. Ten se s křesťany zásadně nemazal. Pročež nechal tvrdohlavého křesťanského kluka předvést před soud.
Nejdříve se ho snažili navrátit římským bohům po dobrém, což nezabralo. Takže zkusili jiné přesvědčovací metody - mrskali ho, švihali pruty a lili mu vařící vodu na břicho. Poté ho pro osušení věšeli za nohy nad ohněm. Když chlapec stále odolával, šoupli ho do arény. Prefekt doufal, že líté šelmy vykonají své a kruté dílo dokončí.
Ale ouha. Na Agapita vypustili lvy a ti se k němu hned začali tulit. Mazlící scéna v cirku vskutku nebylo to pravé. A tak rozzuřený prefekt vyřkl konečný ortel a Agapita sťali.
Za noci křesťané chlapce tajně pohřbili. Už ve 4. století mu nad hrobem postavili kostel. Dnes je z něj katedrála a současní Agapitovi spoluobčané v Palestrině každoročně dne 18. srpna mohutně oslavují svého patrona. Ohňostroji, veselicemi a průvody.
Hlavními atributy mučedníka jsou plameny, pruty, palmová ratolest a nejčasteji ti dva lvi, co se k němu tulili.
Věřící se na sv. Agapita odpradávna obraceli pro přímluvu kdekoliv (hlavně tam nahoře) a prosili ho o uzdravení nemocných dětí. Zřejmě doufali, že kluk, kterému lili na břicho vařící vodu, bude mít přece jenom větší pochopení ...
Literatura: Rok se svatými (Schindler a Schauer)
