Rod Visconti, černá magie a pár kapek české krve k tomu

Příbuzenské propletence nevytvářeli jen Habsburkové. Sňatky mezi bratranci a sestřenicemi se praktikovaly i v jiných krajích. Významné rody toužily být ještě významnějšími.

A když se to povedlo, často svými mírně nebo více degenerovanými prstíky šátraly po královských korunách. 

?Jednu takovou princeznu vdali za vlastního bratrance do Francie. Papá Gian Galeazzo Visconti takhle upevňoval pozici svého milánského vévodství. Překrásnou dceru Valentinu dosadil přímo na francouzský královský dvůr jako manželku vévody Orleánského, bratra krále Karla VI., zvaného Šílený. Ano, šlo přesně o onoho Ludvíka, co na Bále světlušek podpálil vlastního bráchu. Ke sňatku musel dát souhlas sám papež, jelikož nevěsta a ženich byli příbuzní v první linii. Matkou Valentiny byla totiž Isabela, dcera Jana II. Dobrého a Bony Lucemburské, české princezny. No a otcem Ludvíka byl Isabelin bratr, král Karel V. Moudrý.

A aby toho nebylo málo, Valentinina sestřenice Isabela Bavorská (příbuzná přes rod Viscontiů) už byla francouzskou královnou, tedy manželkou Karla VI. Šíleného. Ony dvě dámy byly dost kontrastní. Okouzlující a velice inteligentní Valentina a nepohledná Isabela s přezdívkou Prasnice. Pročež je jasné, že obě dámy se moc rády neměly.

Hlavním důvodem byl především fakt, že král byl Valentinou okouzlen a rád vyhledával její společnost. A jelikož měl závažnou duševní poruchu, často svou ženu odmítal a vyřvával, že chce do postele Valentinu. Ta zas nechtěla jeho, a tak královna přivedla manželovi aspoň milenku Odettte. Nakonec není divu, že Isabela měla Valentiny plné zuby a později se jí pomstila tak, jak to dokážou jenom ženský. O tom bude ale ještě řeč.

Teď skočíme zpět do roku 1389, kdy se konala ona slavná svatba. Zpočátku panovala mezi oběma sestřenicemi (a švagrovými) docela idylka. Žily spolu několik let společně v paláci ve Vincennes a rodily děti, které hned umíraly. Možná si zpočátku byly oporou, možná se už tehdy začalo šuškat, že na královském rodě lpí prokletí. Že Valentina krále očarovala, neboť ovládá černou magii. Od té doby má monarcha oči jen pro ni a chová se divně. Jiní usuzovali, že jde o pomalou otravu. Vévodkyně z Orléansu měla totiž ten hendikep, že byla z italského Milána, kde se s jedy pracovalo přímo virtuózně.

No, a když krále Karla v roce 1392 chytil rapl a při tažení do Bretaně zabil část svého doprovodu, všem to bylo rázem jasné. Valentina je čarodějnice. Královna Isabela nařčení vydatně podporovala, jelikož měla na svou okouzlující sestřenku čím dál tím větší pifku. Vzápětí proběhl Bál světlušek, kde král vinou bratra Ludvíka málem uhořel. Příšerný zážitek vyvolal v panovníkovi další záchvat šílenství. Král chtěl jenom Valentinu, manželku odmítal, byl naprosto nezvladatelný a svému okolí nebezpečný. Takže se řeči o Valentinině černé magii a její údajné jedové chýši zase vrátily…

Bylo z toho vyhnanství. Valentina musela opustit královský dvůr a žít v ústraní na venkově. A tehdy prý královna Isabela udělala z Ludvíka Orleánského svého favoritního milence. Historikové i nehistorikové se dodnes dohadují, které z jejích dvanácti dětí byly krále a které Ludvíka. Dokonce se vyskytly dohady, že Isabela s Ludvíkem měli pouze jedinou dceru. A že ji uklidili na venkov, kde z ní udělali pasačku. Tahle dívka jménem Jana, později řečená Panna Orleánská, pak jednoho dne uslyšela hlasy a vrátila se k francouzskému dvoru se svatým protianglickým nadšením….

Přes své pletky s Prasnicí Ludvík Orleánský na svou krásnou ženu nezapomněl. Ve vyhnanství ji často navštěvoval, o čemž svědčí hlavně baby-boom potomků, z nichž většina přežila do dospělosti:  Karel (1394), Filip (1396), Marie (1401), Jan (1400) a Markéta (1406). 

Mezitím se Valentina občas stěhovala, vášnivě ráda četla a objednávala nové a nové iluminované rukopisy. Byla například štědrou mecenáškou spisovatele Jana z Arrasu, autora prvniho románu Meluzíně. Novinky také vytrvale odebírala od básníka Eustacha Deschampse.

Dokonce ani čeští korunováni příbuzní na Valentinu nezapomněli. V roce 1398 ji totiž při cestách po Francii navštívil král Václav IV., její bratranec "přes koleno". A měl z toho později politické oplétačky …

Pro zapuzenou Valentinu asi nebylo lehké překousnout zvěsti o tom, že její manžel skončil v královnině posteli. Prý hlavně díky tomu se stal poručníkem královských dětí, jelikož jejich otec bláznil čím dál tím častěji. Ludvík byl také regentem - spolu s burgundským vévodou Janem Nebojácným. Problém byl ale v tom, že ti dva se k smrti nenáviděli. 

A pak to přišlo. V listopadu roku 1407 našli Ludvíka Orleánského rozsekaného na kusy v ulici Vieille-du-Temple v Paříži. Na příkaz Jana Nebojácného ho zavraždili, když se na koni vracel do svého paláce. Vrahové prý začali tím, že vévodovi usekli obě ruce, aby se nemohl bránit.

Valentina přežila svého manžela o jeden jediný rok. Zemřela počátkem prosince roku 1408 v pouhých čtyřiatřiceti letech. A tak se nikdy nedozvěděla, že z jejího vnuka se král stal. 

To bylo tak: Valentinin syn Karel nebyl jen Orleánským po otci. Po matce asi zdědil lásku k literatuře a stal se básníkem, dokonce „otcem francouzské lyrické poezie“. Že by se přihlásily geny praprastrýce Václava Lucemburského? Ale očividně v něm vzplály i geny jiné. Válečnické. Možná zase po prapra…dědečkovi Janu Lucemburském. Neboť Karel se velice angažoval jako voják vysoké šarže ve Stoleté válce. 

A stihl mít i syna Ludvíka, který se zase uměl fikaně ženit. Nejdřív si vzal Janu, tělesně postiženou sestru krále Karla VIII., čímž nenápadně posílil svůj nárok na francouzský trůn. Jakoby tušil, co přijde. Když jednou sedmadvacetiletý francouzský král hrál pelotu, v zápalu sportovního nadšení narazil hlavou do trámu. Následovalo krvácení do mozku a smrt. - Král je mrtev, ať žije král! - Ludvík Orleánský byl korunován roku 1498 jako Ludvík XII. A hned se rozvedl s Janou a vzal si za ženu královnu vdovu Annu Bretaňskou. Mimochodem - sestřenici české královny Anny z Foix, tedy manželky Vladislava II. Jagellonského.

Je čas končit, protože mi příběh českými kapkami nějak nabobtnává. Ustálím tedy jeho hladinu transfúzí z jiného regionu - když Ludvík úspěšně ovdověl, oženil se Marií Tudorovnou, sestrou anglického krále. Kterého? No přece Jindřicha VIII., co měl šest žen...

Poděkování: věrné čtenářce paní Lucii Machartové, která mne svými příspěvky v diskusi opakovaně inspiruje… :-) 

Fakta: Wikipédia française