Říkali: Markétko, pojď s námi Markétko...

Šla. Ale dorazila jako Dagmar. Už v Lübecku se přejmenovala. Budoucí dánská královna, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské. 

Neměla to tahle Markéta jednoduché. Kdy a kde se narodila, nevíme. Asi kolem roku 1186 v Míšni. Dětství nic moc. Rodiče byli na kordy už od začátku manželství. Českému knížeti Přemyslovi totiž byla Adléta odjakživa dost málo. Ale vzít si ji musel, neboť ji se vší pravděpodobností přivedl do jiného stavu ještě za svobodna. Na to, že se rodiče soustavně hádali a moc spolu nežili, měla Markéta poměrně dost sourozenců - Vratislava, Božislavu a Hedviku. A později přibyli další -  když se táta Přemysl po zapuzení mámy Adléty (a po sporném rozvodu) oženil s Konstancií Uherskou, jelikož chtěl povýšit na krále a potřeboval manželku na úrovni.  A uherská princezna Konstancie se hned rozrodila: první přišel Vratislav (už roku 1200 a naschvál dostal stejné jméno jako prvorozený Markétin bratr), pak Judita, Anna, Václav (I. - pozdější český král, neboť Vratislav první byl zapuzen a Vratislav druhý zemřel jako mimino), Přemysl, Anežka (zemřela hned po porodu), Vilemína (neboli Felix/ Blažena, prostě záhadná Guglielma) a znovu Anežka. Konečně ta Svatá a Česká!

Když roku 1204 požádal dánský král Valdemar II. o ruku české královské dcery Markéty, Přemysl Otakar promptně prohodil manželky a dělal, že se nic neděje. Už byl totiž ženatý znovu (viz datum narození Vratislava druhého výše), ač se pořád o platnosti svého druhého sňatku hádal s církví. A sporná byla i legitimita potomků z obou manželství. Takže Přemysl Otakar fikaně uklidil Konstancii do ústraní, z Míšně povolal zapuzenou Adlétu i s Markétou a nahodil spořádanou rodinku.  Aby se mohlo přijmout dánské poselstvo.

Legendy barvitě vyprávějí, jak byla princezna Markéta krásná a chytrá a jak prý hrála šachy nebo dokonce vrhcáby o svůj osud. Nebo je hrál její otec? To se také neví přesně. Ale zpívají o tom staré dánské písně:

 „…Přinesli vrhcábnici ze zlata červeného,

pan Strange krásnou pannu vyhrál pro krále svého.

V hedvábné modré roucho oděnou vyvedli,

by šlechetnou pannu tak všichni prohlédli…"

A byla noha v nohávě. V roce 1205 se v Lübecku (tehdy patřil Dánsku) konala slavná svatba v zastoupení. Valdemar se nedostavil. Tehdy Markéta přijala jméno Dagmar*/ a poté se vydala dál do neznáma. Za manželem, kterého ještě neviděla a do země, která byla tolik odlišná od té její.

„…Dagmar přišla do vlasti, i plesá Dánsko věrně,

a rolník, měšťan blaze žil bez daně, z pluhu berně.

Ta panna přijela ze slavné České země."

Markéta byla minulostí.  V Dánsku jí brzy začali říkat „dobrá královna Dagmar“.  Kralovala pouhých osm let, ale svůj lid vždycky milovala a snažila se mu všemožně pomáhat. A Dánové ji za to zbožňovali. Dagmar se navždy zapsala do dějin nejen svou krásou, ale i dobrým srdcem.

V roce 1209 (asi) porodila královna Dagmar Dánsku následníka. Dostal jméno po tatínkovi. Za tři roky, 24. května roku 1212, zemřela Dagmar při porodu. A s ní i novorozený chlapeček. Celé Dánsko nevýslovně truchlilo. Královnu pak pochovali v kostele sv. Benedikta v Ringstedu. Když v roce 1683 otevřeli její hrob, našel se v něm byzantský křížek z přelomu 10. a 11. století. Ten podle pověsti dostala Markéta při loučení od své matky. Křížek neodmyslitelně patří k dánským ženám. Je populární stovky let a říká se mu Dagmařin kříž.

A ještě jeden zajímavý drb dodám. Představte si, že moderní historie uvažuje o tom, že královna Dagmar mohla být anorektička. Byla prý velice zbožná a často se postila. Pozastavovali se nad tím i její současníci, a to je co říct. Dagmar s hladovkami nepřestala ani v těhotenství. Při porodu byla údajně úplně vysílená a narozené dítě bylo neduživé. Proto nepřežili ani jeden.

Král a vdovec Valdemar II. Vítězný se brzy oženil podruhé. S další královskou dcerou, tentokrát s portugalskou princeznou Berengarií. Legendy o ní říkají, že byla dost protivná a o svůj lid se moc nezajímala. A tak si ji Dánové nezamilovali a pořád vzpomínali na svou (i naši) Dagmar. 

Berengaria dala Dánsku další čtyři urozené děti. Mezi nimi dva budoucí krále. Erika a Abela. Jak to, když byl syn královny Dagmar - Valdemar - prvorozený? To bylo tak:

Valdemar Mladý neboli Valdemar III., byl od svých devíti let otcovým spoluvládcem. A bohužel se nestal nositelem přemyslovských genů na dalekém severu. Oženil se sice s portugalskou princeznou Eleonorou, ale byli spolu jen necelé dva roky. V srpnu roku 1231 zemřela Eleonora při porodu. Dítě sice přežilo, ale za několik měsíců zemřelo také. A pak si v listopadu téhož roku přišla smrt i pro Valdemara Mladého. Nepřežil nešťastné postřelení na lovu. Dánský lid ho hořce oplakával, protože prý byl velice laskavý. Stejně jako jeho česká maminka…
 

Glosa 1

*/ Jméno zřejmě vychází z norského Dagmaer (dagr=den,  maer=panna nebo možná mari=sláva). Proto má mnoho možností překladu: slavný den, jitřenka, dívka/žena milující den. Dokonce se objevily i názory, že by mohlo jít o volný překlad druhého Markétina jména  - Drahomíra.

?Glosa 2

Děkuji své čtenářce paní Lucii Machartové .za "pošťouchnutí". Už dávno jsem chtéla o Markétě-Dagmar napsat...

?Zdroj dánské písně, historických dat a ověření příbuzenských vztahů: Wikipedie