Možná byla krásná, možná cestovala a prý žila v jeskyni. Neví se ani, jestli byla vdaná nebo byla panna.
Něco jisté je. Že opravdu žila a stala se prvomučednicí. Mezi ženami. Mezi muži byl prvomučedníkem sv. Štěpán.
Dnešní oslavenkyně se jmenuje Tekla. Narodila se v Ikoniu, v Antiochii. Co se týče jejího zvláštního jména, jde o zkratku z řeckého Teoclia (=sláva Boží).
O jejím životě vyprávějí zase jen legendy. Trošku se liší. Ale jedna je barvitější než druhá.
Podle nich Tekla pocházela z bohaté rodiny a měla se vdávat (možná už vdaná byla), když do Ikonia přijel evangelizovat sv. Pavel. Ubytoval se v domě naproti. Dívka jím byla fascinována. Začala chodit na jeho shromáždění a poslouchala ho téměř bez dechu. Až se jednoho dne nechala pokřtít a se vším mu pomáhala. Říká apokryfní kniha Skutků Pavla a Tekly.
Jenže z toho byly řeči. Teklu její snoubenec (manžel?) příšerně zmlátil a uvěznil ji doma bez jídla a pití. Apoštola Pavla pak obvinil, že zneuctil pannu (vdanou ženu?) a nechal ho zavřít. Když se Tekle podařilo utéct, dostala z vězení i Pavla a prohlásila se jeho žačkou. Informovala rodinu, že se nevdá (opouští manžela?), což rozzuřilo její matku. Udala ji jako prostopášnici. Tekla byla odsouzena k smrti upálením. Když už byla na hranici v plamenech, spustil se déšť a oheň uhasil. Všichni to považovali za zázrak a nechali ji s Pavlem odejít.
Prý pak spolu došli až do Hispanie, do města Tarraco. Dnes se jmenuje Tarragona a svatou Teklu tam velmi uctívají. V katedrále, která se proslavila alabastrovým reliéfem se svatou Teklou v plamenech (viz výše), uchovávají i vzácný relikviář s ostatky ruky světice.
Jenže to asi pravda není, že Tekla byla až tam. Tarragoňané to ale neradi slyší. Vypadá to tak (podle Skutků), že Tekla zůstala v Antiochii a evangelizovala sama. Prý ji ale jednou jeden z jejích posluchačů chtěl znásilnit. Ostatní křesťané ji ubránili, ale zloduch nahlásil vrchnosti, že ho dívka sváděla. A přišel další rozsudek smrti. Tentokrát bude popis exekuce jak z Brehmova života zvířat: postupně Teklu předhodili lvům, medvědům, divokým kravám, panterům, pak do bazénu s krokodýly a nakonec ji hodili mezi hady a štíry. Žádné zvíře jí neublížilo. Ba naopak. Lvice prý zpacifikovala medvěda, který se o cosi pokoušel. Zděšený prefekt Antiochie pozoroval šílené divadlo ze své lóže a nevěřil svým očím. A nechal Teklu raději jít.
A ona šla a chodila po Antiochii a okolí a všude hlásala evangelium. Když už hodně zestárla, usadila se daleko, v odlehlé jeskyni a starala se o lidi, kteří si k ní přicházeli pro uzdravení, poradit se nebo si vyslechnout slovo boží.
Jak už to tak bývá, o Tekle se najednou začalo říkat, že je čarodějnice. A pár vesničanů se na ni domluvilo, že ji zabijí. Když je Tekla viděla ozbrojené přicházet, schovala se v jeskyni do výklenku a prosila v modlitbách, aby byla uchráněna takového zneuctění. V tu chvíli jeskyně zničehonic vybuchla a kameny zabily a pohřbily nejen agresory, ale i Teklu.
Když se křesťané o události dozvěděli, s pláčem utíkali k místu katastrofy a snažili se Teklu vyhrabat. Našli jen její ruku a schovali ji jako relikvii. Prý se dochovala. Otázkou je, jestli je to ta, co mají v Tarragoně (na obrázku drží T), nebo ta druhá zlatá, která je v Sarajevu.
No a v místě, kde Teklu podle tradice zastihla smrt, postavili už ve 4. století rozlehlý klášter Mar Taqla. Město se dnes jmenuje Malúla a není daleko od Damašku.
A kde najdeme sv. Teklu u nás? Často se s ní nesetkáme, i když občas bývá na Mariánských sloupech, například ve Valašských Kloboukách. A v Praze najdeme její obraz v kostele sv. Josefa na Malé Straně.
Ale do pranostik se nám dostala. Vždyť se říká, že: Svatá Teklička, doslazuje jablíčka….
Námět i obrázky: pregutasantoral.es
