Průkopnice rozvodů v Čechách

Údajně byla první ženou, co do toho u nás práskla. Z vlastní vůle. Prostě už nechtěla být vdaná. Byla sice princezna, ale i tak to ve své době musela mít složité...

Řeč je o Kunhutě Přemyslovně, co se narodila roku 1265 králi železnému a zlatému Přemyslovi Otakarovi II. a Kunhutě Haličské. Byla jejich nejstarší. Po ní ještě přišlo několik dětí, mezi nimi i bratr Václav, později král český, toho jména druhý.

Kunhuta to nikdy neměla jednoduché. Především byla zklamáním rodičů, jelikož měla být kluk - dědic. Když tohle nevyšlo, usoudil mocný otec, že by mohla být použitelná jinak. V roce 1271 ho totiž dost vytočilo, že namísto jeho samého byl římským králem zvolen Rudolf Habsburský.  Pročež se uzavíraly nové dohody a do nich spadla i Kunhuta. Měla se stát manželkou Rudolfova syna Hartmanna.

Nakonec se asi vše nějak nevydařilo, jelikož už za rok šla Kunhuta do kláštera k pražským klariskám. Tedy ke své pratetě, abatyši Anežce. A tam také přežila ta nejhorší léta pro české království, která začala bitvou na Moravském poli a smrtí otce.  I dalších pět roků naplněných zmatky, násilnostmi a politickou nestabilitou. Václav II. byl totiž nezletilý, a tak si každý v Čechách dělal, co chtěl. Hlavně jeho poručník Ota Dlouhý, braniborský markrabě. Prostě - Braniboři v Čechách, co k tomu dodat…

Mezitím ale měla Kunhuta štěstí v neštěstí. Prateta Anežka (vlevo) ji dobře vychovala a následně i vedla. Zřejmě ji naučila samostatnosti a vypěstovala v ní i rozhodnost. Takže, jak Anežka stárla, mnohé klášterní povinnosti se přesouvaly na mladičkou Kunhutu. No, a když Anežka v roce 1282 zemřela, abatyší se stala Kunhuta. Stalo se tak v době velké morové epidemie (1281-83), kterou nová šéfová zvládala se vším všudy. Pečovala o těžce nemocné, ale i o chudé a trpící. Úspěšně. Tak, jak ji to Anežka naučila.

Pak nemoci a neklid na nějakou dobu ustoupily. Na českém trůně už seděl dvanáctiletý Václav II. (vpravo), ovšem silně dirigován matkou Kunhutou a hlavně jejím milcem Závišem z Falkenštejna. Jak tak královské mládě dospívalo, docházela mu trpělivost. A tak, když mu táhlo na dvacítku, nechal Václav Záviše popravit (1290). Vzápětí se začal samostatně rozhlížet, jak nejlépe zvelebit říši a upevnit vládu.  Vyhlédl si Polsko, kde se to silně politicky mlelo a byla šance na místní trůn.

A právě při této příležitosti si vzpomněl na starší sestru Kunhutu „schovanou“ u klarisek v klášteře. Jeptiška nejeptiška - politika zvítězila. A tak šestadvacetiletou Kunhutu v roce 1291 Václav II. provdal za mazovského knížete Boleslava II. (vlevo). Vdovce o čtrnáct let staršího. Ale z rodu Piastovců!

Pročež to klaplo. Polsko. Kunhutino manželství ne.

Václav II. se stal prvním Přemyslovcem na polském trůnu (korunován 1300). Kunhuta mezitím žila v nešťastném manželství, ve kterém přivedla na svět tři děti - Eufrosinu (1292-1329), Václava (1293-1336) a Perchtu (1299-???).

V roce 1302 zřejmě došla Kunhutě trpělivost a provedla radikální řez. Nechala se s Boleslavem rozvést. Na vlastní žádost. A schválně se na příslušné listiny podepsala nejdříve jako Přemyslovna, česká princezna a až potom jako mazovská kněžna. Konec konců, bratr Václav II. už polským králem dávno byl, tak co tam dál pohledávat, že…

Kunhuta se sbalila a z Polska se vrátila do Prahy. Pravděpodobně pouze s dcerou Perchtou. A po nějaké době se rozhodla pro život, který už dobře znala a měla ráda. Řeholní. Tentokrát v klášteře benediktinek u baziliky sv. Jiří na Pražském hradě.

V klášteře - zase jako abatyše - Kunhuta (vlevo na vyobrazení ze Svatojiřského plenáře)  sice došla kýženého klidu, ale za zdmi konventu situace politicky bublala. Značně. Několik let. Spouštěčem se stala smrt krále Václava II. v roce 1305. Prakticky do roka byl v Olomouci zavražděn i jeho syn Václav III.,  poslední Přemyslovec.  Poté se roky různí králové prali o český trůn. Až Jan Lucemburský zakotvil na delší dobu. Díky sňatku s Kunhutinou neteří, Eliškou Přemyslovnou, se kterou se původně počítalo v Jiřském klášteře. Jenže se zas v Čechách politicky šachovalo. Před Eliščiným sňatkem i po něm.

A přesto nám v oněch bouřlivých letech Kunhuta zajistila národní kulturní památku - Pasionál abatyše Kunhuty - soubor pěti duchovních textů se špičkovými iluminacemi. Podnět k jeho sepsání dala v roce 1312. Pasionál obsahuje dokonce její autorskou modlitbu - tzv. Kunhutinu a také nejstarší barevné vyobrazení českého dvouocasého lva.

Kunhuta zemřela ve svém klášteře 21. listopadu roku v roce 1321.*/ Bylo jí 56 let.

Pasionál byl dokončen až po její smrti. Kniha obsahuje i dvoulist s vyobrazením Kunhuty jako princezny, kterak ji korunují dva andělé. Abatyšin obličej je rozmazaný.  Zřejmě proto, že iluminace byla často dotýkána a líbána.

Tak vehementně Kunhutu ve středověku uctívali. A všem bylo úplně fuk, že byla rozvedená…

*/Nástupkyní ve funkci abatyše se stala dcera Perchta.

Námět: magazinyprovas.cz; e-stredovek.cz; obrázky-internet