Zapomeňte, že nové koště dobře mete. Dnes v noci se používá k něčemu jinému. Čeká nás Valpuržina noc!
Už dlouho se jí u nás říká Pálení čarodějnic. Chuděry upálené holky, kdyby jen tušily... Právě jejich příšerné exekuce zpopularizovaly starý keltský svátek oslavy jara a plodnosti a posunuly ho jinam. A církev? Ta z uvedené veselice šílí už skoro dva tisíce let. Však taky podnikla několik významných pokusů, jak keltský Beltain (Beltane) a germánskou Valpuržinu noc nenápadně zakamuflovat symbiózou se svatými.
Například umístěním oslavy apoštolů Filipa a Jakuba na 1. května. Dlouho to tak bylo, ale pak se v liturgickém kalendáři oba svatí přestěhovali do 3. května. Přesto se magické noci dodnes a občas říká filipojakubská. To se docela chytlo. A taky se církvi podařilo nenápadnou podporou pomýlenosti prostých obyvatel vytvořit mýtus, že Valpuržina noc vyplývá od jedné svaté. Svaté Valburgy. Ale není to vůbec pravda. Přesto se popsaný omyl v Německu a okolí docela chytil.
Proč jsme vlastně na ty dnešní noční čarodějnice tak vysazeni? Možná Keltové v nás, pár germánských genů a samozřejmě taky slovanský odkaz. Neboť tenhle svátek jde všemi etniky jak přes kopírák.
Hlavním důvodem je oslava jara a plodnosti. A taky očistná síla ohně. Hrdinou dnešního dne by měl být Belen, keltský bůh ohně. Pro něj druidové zapalovali 30. dubna na posvátných místech vatry, od nichž si pak brali lidé oheň do domácností. Kolem posvátných ohňů se mezitím tancovalo a taky se přes ně skákalo. Někde se vztyčovaly do výše magické ozdoby z koruny břízy ozdobené hlohem a s kmenem okrášleným červenými malůvkami. Později se kolem obřadně obtáčely dlouhé barevné stužky. Ejhle, tak už víme, odkud máme májky. A taky zvyk líbat se na 1. máje pod rozkvetlým stromem. Před dávnými časy se to praktikovalo hlavně pod ochrannými stromy. Jelikož ona posvátná noc patřila vždy a všude hlavně milencům. Však bývalo na setmělých mezích a loukách veselo! A na druhou stranu - kdo byl nešťastně ženatý či pokud byla vdaná dáma nespokojená, rozvod byl 30. dubna okamžitý a rychlý. Tak mocná byla ona magie...
Temné prvky do zamilované a divoké noci vnesli Germáni. Reje zlých sil. Viděli jste někdy taneční scénu z opery Faust a Markétka Charlese Gounoda? Valpuržina noc ve vší své divoké a hrůzyplné kráse…
No a u nás se všechny výše zhruba popsané vlivy promíchaly a splácaly v "čarodějnice". Vatry hoří na vyvýšených místech, občas se zapalují košťata a vyhazují do vzduchu, aby baby jagy viděly, co je čeká. Dříve se dokonce na dvůr dávalo trní, aby se do něj čarodějnice chytila a nedostala se do domu. Chlapi taky zlé síly zaháněli práskáním bičů na návsi a hlavně - hlídali očistné ohně, aby nevyhasly.
?O čarodějnicích kolovaly šťavnaté historky. Především jak vylétávají na koštěti nebo lopatě komínem namazané vším možným. Mastmi ze sádla nevinného hocha, kocoura či vlka, které bývaly obohacené výtažky z rulíku, oměje, blínu, durmanu, kadidla a topolového listu. Pak mladé i staré babice prolétávaly určenými vzdušnými koridory, až se dostaly na „čertovy kameny“. Tam hodovaly a rejdily s ďábly, kteří se převtělovali do kozlů, býčků, prasat, oslů i psů s ohnivýma očima. Ale hlavně se tam všichni veselili sexuálně, samozřejmě.
Dnes už víme, že některé ubohé upalované čarodějnice byly první ženy propadlé drogám, co si moc pouštěly pusu na špacír. Církev si pak jejich vidiny z rauše vysvětlila jednoznačně a ... šup s nimi na hranici.
Však na některé zmíněné ingredience už přešly i dnešní smažky. V novobodém stylu. Proto se prý přestal vyrábět lék Bellaspon, jehož hlavní složkou byl právě rulík. A zrovna po něm se prý skvostně lítá…
Takže, přeju krásný Den i Noc čarodějnic! Raději se ničím nemažte, ani nic neberte a hlavně nepodpalte barák…
Zítřejší líbačka pod rozkvetlou třešní - eventuálně jiným očistným stromem - POVOLENA!
