- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nu, zřejmě to bylo spíš obráceně. Jelikož sv. Jiljí (Egidius, Ägidius, Egidio, Gilles, Gil) prožil svůj legendární příběh už v sedmém století. Svatý Ivan údajně až ve století devátém. Zvonku to tak vyzerá, že původně se jen kdosi snažil svérázně přiblížit dalšího ze Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi našemu lidu tak, že do legendy o sv. Jiljí přidal české reálie. Anebo Ivanovi ta správná story chyběla, pročež se obšlehla už jedna zavedená pověst...
Dnešní oslavenec svatý Jiljí totiž pocházel až z Athén. Když mu v Řecku zemřeli rodiče, všechno prodal, peníze rozdal a nalodil se na loď do neznáma. Doplul s ní až do Galie. Z přístavu v Marseille se rovnou vydal do Arles, kde tehdy působil biskup Caesarius. U něj se Jiljí dva roky vzdělával.
Pořád ale toužil po samotě, kde by mohl v klidu rozmlouvat s Bohem. Tak zamířil do lesů. Bloudil a bloudil, až potkal poustevníka jménem Veredemus. I on se později stal svatým. Zůstal u něj a učil se dál. Po nějaké době šel Jiljí zase svou cestou. Hlouběji do divočiny. Vedla ho řeka Gard. Konečně se usadil u jejího ústí v kraji Nimes. Neboť tam objevil jeskyni s pramenem vody. Konečně žil tím správným poustevnickým životem. Lehké to ale neměl. Trápily ho pochyby a i s tělem měl občas trable. Ale vytrval. V sebeodříkání, duchovních zápasech a o kořínkách, které občas zapíjel mlékem laně, co ho ho tu a tam přišla navštívit.
Tahle laň byla v kraji legendární, jelikož byla nádherná a skoro bílá. Každému unikla. Až se o ní dozvěděl vizigótský král Wamba. Při jejím pronásledování se dostal se svým doprovodem k poustevníkově skrýši a vystřelil na laň šíp. Šíp si to ale namířil rovnou do jeskyně a probodl Jiljímu ruku. Zranění bylo tak těžké, že se s jeho důsledky Jiljí potýkal do konce života. Ruka mu částečně ochrnula. Proto je světec patronem tělesně postižených.
Král Wamba se zděsil, když viděl, co provedl. Hned nechal poustevníka ošetřit a po jeho uzdravení se s ním velmi spřátelil. A založil mu v místě klášter. Jiljí přijal kněžské svěcení a v konventu s benediktinskou řeholí zůstal jako opat. Ještě než zemřel (roku 700?), došel si do Říma pro papežské požehnání. Kolem kláštera později vzniklo město Saint Gilles.
Už v románské době se jednalo o jednoho z nejpopulárnějších světců. Asi proto došlo u nás k tomu raně křesťanskému klonování sv. Ivana na sv. Jiljí. Prostě hezká legenda, tak proč ji nevyužít v českých podmínkách? Jednu odchylku ale přece jenom v pověsti máme. Kníže Bořivoj měl lepší mušku než král Wamba. Jeho šíp dostal tu laň...
Ale i Jiljí se v Čechách chytil. Úcta k němu byla převeliká. Už počátkem 12. století byl v Praze založen k jeho poctě kostel, který samozřejmě po několika obměnách, stojí v Husově ulici dodnes. Takže není divu, že Karel IV. roku 1356 do Svatovítského chrámu dodal tři částečky světcových ostatků. A ještě jednu zvláštnost sv. Jiljí má. Jedině u nás je patronem kolonistů. Těch, co Čechy osídlovali od 13. století a zakládali nová města a vesnice.
No a konečně je sv. Jiljí také patronem města Třeboně (i tam má starodávný kostel), žebráků, myslivců, pastevců, lesů a tělesně postižených. Napomáhá při kojení (laňka ho naučila) a věřící ho vždy vzývali při pokušení, epilepsii, rakovině, duševních chorobách a neplodnosti.
A atributy? Samozřejmě laň a šíp.
A české pranostiky? Ráno nás přivítalo deštěm, tak jedna za všechny :
Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí...
LITERATURA : Rok se svatými (Schindler a Schauber); preguntasantoral.com
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...